RECENZE
FILTER
Crazy Eyes
SPINEFARM RECORDS – 52:06
elektro metal USA
Rok: 2016
FILTER nikdy nefungovali jako klasická kapela. Neomezeným vládcem byl vždycky zpěvák a kytarista Richard Patrick a ne vždy to bylo ku prospěchu věci. V podstatě jediným kolektivním albem byla třetí deska „The Amalgamut“ z roku 2002, kterou osobně považuji za jejich tvůrčí vrchol. Následovalo období, kdy FILTER tak trochu vyměkli a zněli spíš jako U2 než NIN. Patrick se začal příliš zaobírat sám sebou a na jeho existenciální fňukání jsem jaksi neměl náladu, nehledě na to, že jeho hudbě chyběla energie i nadšení, třebaže po technické stránce na tom byla líp než v minulosti. Sedmá studiovka to ale všechno mění a je suverénně nejtvrdší deskou od dob debutního alba „Short Bus“ z roku 1995. Šlapající, v podstatě rockovou rytmiku pohání drsná kytara se zajímavými elektronickými zvuky, které mají často až industriální charakter. K tomu přidejte Patrickův emocionální vokál, dobré melodie s temnými podtóny v textech, sem tam nějaké smyčce a máte moderní metalové album, jaké jsme od téhle party už dlouho neslyšeli. Patrick obratně střídá klidnější pasáže s těmi agresivními, takže dynamika desky funguje na výbornou a udrží si váš zájem po celou dobu. Konečně tady slyším zase zájem, kytary mají to správné ostří, elektronika skřípe a bzučí a Patrick má v hlase napalm smíchaný s bourbonem. Ke spolupráci přizval staré známé z roku 1999, s nimiž dělal na platinové dvojce „Title Of Record“, tedy producenta Bena Grosse (30 SECONDS TO MARS, MARILYN MANSON) a Michaela Tullera (NINE INCH NAILS). Ve studiu a pravděpodobně i na následující koncertní šňůře je doplnil kytarista Oumi Kapila, sexy basistka Ashley Dzerigian, bubeník Chris Reeve a klávesák Bobby Miller. Prvním singlem se stala skladba „Take Me To Heaven“, kterou Patrick napsal po smrti svého otce a v níž se zabývá otázkou posmrtného života. Pro něj jistě velmi osobní záležitost, pro mě je však v tomto ohledu daleko větší peckou následující emotivní nálož „Welcome To The Suck (Destiny Not Luck)“, v níž Patrick za hromového burácení elektroniky zpívá, jakoby to měla být poslední píseň jeho života. „Tahle deska je experimentálnější a divočejší než ty předchozí a reflektuje stav ve kterém se aktuálně nacházím“.S tím se dá stoprocentně souhlasit a mám takový pocit, že novinka „Crazy Eyes“ bude na mém soukromém žebříčku alb FILTER atakovat ty nejvyšší pozice.
