RECENZE
FLATTUS
Za stěnou
Vl.nákl.
Styl: crossover Stát: ČR
Rok: 2007
Třetí album kvarteta FLATTUS je postaveno na masivním hard core s hutnou kytarou a občasnými nu-metalovými reminiscencemi. Sem tam se kolem proženou i nějaké ty samply, které však nehrají žádnou zásadní roli a slouží spíš k větší barevnosti a zahuštění atmosféry. FLATTUS naopak preferují pořádně vykrmené kytarové rify, zemité tempo a v neposlední řadě i výrazné melodie, které velmi uvolněně a bez otravných klišé (k mé neskonalé úlevě) interpretuje čistým vokálem Jiří Hašek. Okázalé vyhýbání se klišé je ostatně pro FLATTUS typické a přestože vám budou stále někoho připomínat, činí tak velmi nenuceně a nikdy to nepřesáhne „dobré mravy“. Za více jak deset let existence jsou hráčsky suverénní a vzájemná souhra jim nečiní žádné problémy, jen časté změny v sestavě určitě trochu poznamenaly společnou chemii, jakkoliv chápu, že sehnat vhodné spoluhráče dá pořádnou fušku. Vcelku osobní texty vyznívají občas trochu naivně a silácky, ale to zřejmě patří k věku a osobně s tím nemám žádný problém, jen mě trochu překvapilo, že jim schází trochu větší dravost a jakási nadrženost, která je v tomto žánru zcela nepostradatelná. Ne že by jim chyběla energie, ale od mladé kapely podobného ražení očekávám, že mě nemilosrdně seřeže do bezvědomí a ne že si při jejím poslechu budu v klidu srkat kafe a listovat v časopise. Zdá se mi, že hrají víc hlavou než srdcem a soustředí se víc na techniku, než aby to fucking studio srovnali se zemí. Osobně mě nejvíc zaujala jednoduchá balada „Obrazy“, jen s akustickou kytarou, civilním vokálem a výbornou melodií a také závěrečná hypnotická „Blízko“. FLATTUS jsou solidní crossover kapelou, která by do toho měla jen trochu víc šlápnout.
