RECENZE
FLATTUS
V přítmí
vl.nákl – 22:15
crossover ČR
Rok: 2010
Aktuální EP pražské crossover formace FLATTUS v podstatě navazuje na to, co dělali v posledních zhruba deseti letech, tzn. na kombinaci post grunge a nu metalu s příjemnými melodiemi. Písničky jsou jako vždy docela dobře napsané, s výrazně melodickými refrény a učesaným zvukem, což z nich ovšem současně činí typickou potravu pro rádia. O produkci se postaral bubeník „Wanastovek“ Štěpán Smetáček a možná právě díky němu jsou FLATTUS nyní možná aranžérsky bohatší, ale současně i podstatně krotší. Ostré hrany jsou obroušeny, takže výsledek se blíží víc střednímu proudu než by bylo záhodno. A to je důvod, proč i nejdůraznější skladba „Mám sebe“ zní vcelku neškodně, jakoby se kapela po celou dobu strachovala, aby tím svým randálem někoho nevyděsila. Neříkám že je to špatně, někomu to možná přijde zajímavé, můj hudební zájem však leží úplně jiným směrem. Na druhou stranu musím uznat, že si FLATTUS i přes všechny ty změny zachovali jistou uměleckou důstojnost, což se hned tak každému nepodaří. Součástí tohoto (jak říká kapela) „koncepčního“ EP je i povídka „V přítmí“, jejímž obsahem je poměrně banální historka o rozchodu kluka s holkou. Je zajímavé, že když se nás to dotýká osobně (a všichni jsme si tím prošli) máme pocit výlučnosti a intenzivní dojem, že taková muka před námi ještě nikdo nezažil. Nechci se nikoho dotknout, ani být cynický, ale časem zjistíte, že na tom nic tak zvláštního není a že je to vcelku obvyklá forma lidského konání, takže takovou povídku může napsat v podstatě kdokoliv a nic na tom nemění ani její rádoby existenciální vyústění.
