RECENZE
JOHN FRUSCIANTE
The Will To Death
WARNER MUSIC 42:25
Styl: rock Stát: USA
Rok: 2004
Kytarista a zpěvák RED HOT CHILLI PEPPERS je neuvěřitelný chlapík. Nejenom že se svojí domovskou kapelou jezdí jedno světové turné za druhým a nahrává výborné desky, ale ještě u toho stačí vydávat vlastní sólové nahrávky, které nejsou o nic méně kvalitní. Jeho druhé sólové album "Shadows Collide People" (04) se na pultech obchodů ještě ani pořádně neohřálo a už je tu další Frusciantova sólovka "The Will To Death". Navíc Frusciante plánuje v následujících 5 měsících vydat dalších 5 alb!!!! V rámci toho dal dohromady společně se svým spoluhráčem Joshem Klinghofferem (ex BICYCLE THIEF) a Joem Lallym (ex FUGAZI) projekt THE ATAXIA, se kterým 10. srpna letošního roku vydává album "Automatic Writing"!!!! Je to prostě šílenec! A nejlepší na tom všem je, že (alespoň prozatím) kvantita není na úkor kvality. Většina písní na aktuálním albu vznikla v průběhu posledních 3 let, avšak některé z nich složil Frusciante až těsně před samotným nahráváním. Hudebně je nové album zcela v duchu předcházejících dvou desek, tzn. výrazně melodické a velmi emocionální písně, prodchnuté zvláštní melancholickou atmosférou, instrumentálně prosté, geniálně jednoduché, nicméně výrazově nesmírně silné. Celé album je oproti tomu předešlému přece jen poněkud méně experimentální, Frusciante tentokrát tolik nežongluje s elektronikou a nechává více vyniknout prostou krásu svých písní. Vše se odehrává zcela v režii subtilní rytmiky, decentní kytary, špetky elektronických zvuků a jeho charismatickému vokálu. Zcela vědomě rezignoval na zvukovou, producentskou i hráčskou dokonalost a preciznost a záměrně ponechal na desce drobné chyby, které ještě více zvyšují mé sympatie k tomuto neobyčejnému chlapíkovi. Frusciante se prosazuje jako velmi osobitý písničkář, originální skladatel, kytarista a stále výrazněji i coby svébytný zpěvák. Jeho hlasový projev je desku od desky jistější a přestože neoplývá nijak závratným hlasovým rozsahem, ani intonační čistotou, řadí se svým neopakovatelným výrazem a barvou hlasu k nejzajímavějším rockovým vokalistům současnosti. Píše, skládá a nahrává svá alba bez ohledu na aktuální hudební trendy, bez zjevné návaznosti na svou "rodnou" kapelu, bez nejmenší snahy zalíbit se vrtkavému posluchačskému vkusu a bez jakýchkoliv ambicí komerčně se prosadit na současném hudebním trhu. Stojí mimo jakékoliv hudební škatulky. Jeho hudba je něco mezi Bobem Dylanem, Jeffem Buckleyem a Johnem Calem. Jeho písně zní jako blues, ale není to blues, jsou trošku jako alternativní rock, ale vlastně jím nejsou. John Frusciante stojí před vámi bez patosu, bez falešných póz, beze strachu a s odzbrojující upřímností. A vám nezbývá nic jiného, než ho milovat.
