RECENZE
PETER GABRIEL
Scratch My Back
EMI – 53:00
orchestrální pop UK
Rok: 2010
Král pop/rocku PETER GABRIEL sestavil své nové studiové album ze samých cover verzí a pro jejich provedení se rozhodl použít pouze orchestr a vlastní vokál, takže kromě smyčců, dechů a klavíru zde nic jiného neuslyšíte (na kytary a nebo rytmiku rovnou zapomeňte). Skladatelsky se Gabriel inspiroval tvorbou minimalistů Arvo Pärta a Steve Reicha, ale znáte to, když dva dělají totéž, výsledek bývá někdy hodně odlišný a to je bohužel právě tento případ. Gabriel si zvolil jeden mustr, do kterého pak vybrané skladby napasoval, takže všechny zní hodně podobně a jejich původní podobu poznáte většinou jen díky textu, výjimečně pak podle frázování či refrénu. Ale-i to je někdy oříšek, protože všechny verze jsou zpomaleny na skutečně velmi „relaxované“ tempo, takže jsem měl opravdu velký problém doposlouchat tu desku do konce a zůstat přitom vzhůru. Sestava interpretů je přitom vcelku různorodá, najdete zde skladby od Davida Bowie, Paula Simona, Lou Reeda, Randy Newmana, Neil Younga a nebo TALKING HEADS, ovšem výsledek je díky výše uvedeným důvodům naprosto uniformní. Navíc mám pocit, že s přibývajícími léty zní Gabrielův vokál čím dál plačtivěji, což tady názorně předvedl v poslední skladbě „Street Spirit (Fade Out)“ od RADIOHEAD, v níž se snaží skomírajícím, třaslavým a ke všemu i falešným hláskem zachytit něco z křehké krásy původní verze, pochopitelně marně. Ta deska je šíleně utahaná, neskonale nudná, rádoby umělecká a přitom až nepatřičně okázalá, zcela zjevně bez jakékoliv umělecké sebereflexe, respektu či muzikantské pokory. Nebýt evidentní muzikantské profesionality The London Scratch Orchestra, kteří se k tomuto veledílu bohužel propůjčili, dostalo by ode mě toto album ještě nižší hodnocení.
