RECENZE
GODFLESH
Streetcleaner
EARACHE – 66:16/69:56
industrial metal UK
Rok: 2010
Reedice prvního a dnes již vpravdě kultovního alba britské industriálně metalové ikony GODFLESH je luxusním, pěti panelovým digipackem s bonusovým diskem, na kterém najdete originální mixy první A strany původní desky, plus dvě živé skladby z roku 1990, dema z roku 1988 a extrémně přebuzené verze „Pulp“, „Dream Long Dead“ a „Christbait Rising“ z roku 1989. Samotné album prošlo v dubnu tohoto roku remasterem od samotného Broadricka, který také osobně dohlédl na obsah bonusového CD. Název alba „Streetcleaner“ (čistič ulic) je slangovým výrazem pro samopal Uzi a myslím, že spolu s obalem jenž pochází z B-čkového hororu „Altered States“ od Broadrickova oblíbeného režiséra Kena Russella výborně vystihuje jeho obsah. „Streetcleaner“ je pěkně depresivní záležitost, plná nenávisti, frustrace a vnitřního napětí. Jednotlivé skladby se pouze sunou kupředu, poháněny strojovým rytmem bicích, temným basovým duněním, páteř lisujícími kytarovými riffy a surovým industriálním skřípěním, což v konečném důsledku zní, jako soundtrack k válce ve Vietnamu. Justin Broadrick vrčí, jako nějakej zfetovanej zálesák, jehož cesta k Věčnosti vede pouze skrz absolutní zničení vlastní identity. Jakoby GODFLESH prostě neměli na výběr a tak jedou v seismické stupnici od začátku, až do hořkého konce. Zmechanizovaný hluk, plahočící se riffy a hypnotické rytmy vyvolávají v posluchači paralely k ranným SWANS a částečně i k P.I.L. z doby kolem alba „Second Edition“. Texty se převážně zabývají fyzickou zranitelností lidského těla a zdá se, že GODFLESH přímo prahnou po tom, aby byla jejich těla poražena a rozdrcena na prach. Jakoby se chtěli prostřednictvím své hudby prohryzat až na samé dno vlastní duše, ať už tam na ně čeká cokoliv. Kdyby žili ve 14. století, upálili by je na hranici!
