Rock Block - rockový hudební server

RECENZE


GRINDERMAN
Grinderman 2
MUTE/ANTI – 41:17
garage blues   Austrálie

Rok: 2010


Vedlejšák Nicka Cavea GRINDERMAN vyvolal před třemi lety značnou pozornost a přestože se drsným časům s THE BIRTHDAY PARTY ani nepřiblížil, bylo sympatické slyšet Nicka zase trochu dštít oheň a síru. Ten úspěch nepřišel rozhodně jen tak sám od sebe, protože Cave and comp. museli hned na začátku vyřešit jednu zásadní otázku. Jak to sakra udělat, aby vám lidi uvěřili, kdyže jste se po letech baladického rozjímání rozhodli hrát drsnou, syrovou a přímočarou muziku – a už vám není dvacet, nejste ani pankáč, umíte hrát na několik nástrojů (myšleno zbývající členy kapely) a o skládání hudby by jste mohli napsat učebnici. Nakonec se s tím poprali docela slušně a druhý díl dokonce vyznívá ještě o něco přesvědčivěji. Stejná sestava, tzn. Martyn Casey baskytara, Nick Cave – kytara, zpěv, Warren Ellis – kytara, housle a Jim Sclavunos – bicí, se na novém albu pohybuje pořád někde mezi rannými GALLON DRUNK a JON SPENCER BLUES EXPLOSION, ovšem aranžérsky je dvojka mnohem propracovanější, strukturovanější, nástrojově pestřejší a produkčně svobodnější. Kostrbaté a pěkně řinčivé blues, smíchané s garážovým punkem, které poskakuje po hrbolaté cestě jako vysloužilý popelářský vůz, jehož řidič nehodlá sundat nohu z plynového pedálu ani náhodou. Celé je to zahrané s obrovským nadhledem a nadstandardní hráčskou i skladatelskou invencí. Cave zpívá suverénně a se zaujetím, po afektovaných baladách s BAD SEEDS už není ani stopy. Ten chlápek s retro knírem přímo kypí energií a chutí něco zase trochu poničit. GRINDERMAN 2 tak potvrzuje známé pořekadlo, že člověk je tak starý jak se cítí a soudě podle hudby která se na vás vyřítí z téhle placky, není těmhle chlapům víc jak třicet.


Mytí Oken Brno   |   Lukáš Berta   |   Linky