RECENZE
GURU GURU
Mani und seine Freunde 51:29
Moshi Moshi 59:22
In The Guru Lounge 70:52
INSIDE OUT/MYSTIC
Styl: experimentální rock jazz fusion Stát: Německo
Rok: 2005
Label INSIDE OUT pokračuje ve vydávání většinou již dávno zapomenutých, nicméně hudebně velmi zajímavých souborů německé rockové avantgardy počátku 70. let., za což si zaslouží pomník z růžového mramoru a v životní velikosti. Nejsou to totiž žádné žebrácké almužny narychlo předhozené dychtivým fanouškům, ale výpravně provedená alba (rozkládací digipack), zvukově remastrovaná, s obsáhlým bookletem a vždy nějakým zajímavým bonusem. Po velkorysých reedicích 12 alb elektronického mága Klause Schulze, ambivalentních vizionářů AMON DUUL a free rockových KRAAN přišli na řadu i jejich „kolegové“ GURU GURU. Jejich ústřední postavou byl bubeník a zpěvák Mani Neumeier, který se původně orientoval spíše na free jazz, ovšem kolem roku 1968 začal experimentovat i s psychedelickým rockem a drsnou elektronikou. První album „UFO“ z roku 1970 způsobilo nemalou senzaci a je dodnes považováno za jedno z nejdůležitějších v celém žánru. GURU GURU postupně vydali 4 studiová alba a v roce 1974 se rozpadli. O rok později vyšla deska „Mani und seine Freunde“ a jelikož GURU GURU byli v té době de facto mrtví, lze toto album chápat spíše jako sólovou desku Mani Neumeiera (jak ostatně napovídá už sám název). Na albu se sešla celá řada různých hudebníků ze spřátelených souborů (KRAAN, KARTHAGO a nebo HARMONIA) a výsledek je oproti experimentálnímu „chaosu“ původních GURU GURU diametrálně odlišný. Převažuje svižný, energický jazz rock s bohatou perkusivní rytmikou, se smyslem pro detail, lehkým vlivem zappovského freak outu, špetkou world music, psychedelického rocku a občasnými hudebními výstřelky. Jen pro ilustraci je např. ve skladbě „Chicken Rock“ hlavním rytmickým prvkem zoufalé kuřecí kdákání a celé to zní, jako jam session Franka Zappy a PRIMUS. Překvapivě svěží, energická a trošku pošahaná deska, která již ale nenese punc toho revolučního novátorství a smyslu pro experiment. Druhé album „Moshi Moshi“ vyšlo v roce 1997 a kapela se tehdy údajně dala dohromady jedině proto, že získala své zastoupení v tokijském muzeu voskových figurín. Neumeierova „socha“ tam totiž stojí 7 metrů od Franka Zappy a ve stejné hale jako THE BEATLES a Jimi Hendrix. Spíše bych ale řekl, že je k tomu vedl obnovený zájem především japonských fanoušků o německý kraut rock, což způsobilo opětovné vydání kompletních katalogů inkriminovaných kapel (např. CAN, KRAAN a nebo AMON DUUL). Ať už byly skutečné důvody jakékoliv, podstatné je, že to album je překvapivě dobré. Je to skutečná žánrová výheň, v níž se vzájemně prolínají úderné rockové skladby s jazz rockovou elegancí, distorzované kytary s africkými rytmy, archaické signály z vesmíru s moderním ambientním zvukem takových TUXEDOMOON, space psychedelické fragmenty s nejlepšími okamžiky Rock In Opposition, svérázné variace na Jimi Hendrixe se soundtrackem k filmům Davida Lynche… Opravdu bizarní kolekce, ovšem hráčsky vytříbená, nepostrádající energii, vtip, nadhled a smysl pro ironii. Velmi příjemné překvapení. Poslední deska je z roku 2004 a prezentuje GURU GURU jako moderně znějící kapelu, někde na pomezí avantgardního rocku, jazzu, world music, psychedelie, s drobnými dadaistickými úchylkami a legitimními reminiscencemi na staré časy. Opět velmi dobré album, které mě stejně jako „Moshi Moshi“ nadchlo svou mladistvou energií a muzikantským nadhledem. Hudba GURU GURU se postupem let výrazně proměnila, nicméně je stále velmi zajímavá, svěží a vitální. Schválně, kolik znáte takových kapel?
