RECENZE
STEVE HACKETT
To Watch The Storms
INSIDE OUT/GLOBUS MUSIC 58:21
Styl: prog rock Stát: UK
Rok: 2003
Nemohu říct, že bych byl někdy v minulosti zapáleným fanouškem britských GENESIS, ale toto sólové album jejich bývalého člena, kytaristy STEVE HACKETTA, je prostě krása. HACKETT byl jejich členem v letech 1970 až 1978 a už v roce 1975 vydal své první sólové album "Voyage Of The Acolyte". Od té doby je neustále hudebně aktivní, vydává desky a koncertuje po celém světě. Jeho aktuální počin obsahuje vše, co jste mohli kdysi obdivovat u ranných GENESIS. Kompoziční košatost, hráčskou vybroušenost, aranžérskou pestrost a harmonickou bohatost, s vytříbeným smyslem pro křehké a krásné melodie s výraznou atmosférou. Je pro mne radostným zjištěním, že opustili tu anglickou odtažitost a rezervovanost a nahradili ji prostou lidskou srdečností a vřelostí. HACKETT se zde prezentuje nejenom jako solidní zpěvák a zdatný multiinstrumentalista, ale především jako výrazný skladatel. Základem všeho je progresivní rock s prvky experimentu, vážné hudby, jazzu a world music. Jeho kytarová hra je velmi pestrá a mnohoznačná, pohybuje se od monumentálních sól, přes dravé rockování až po akusticky jemnou práci, mnohdy s nádechem španělského flamenca. Monumentální nástupy varhan a kytary, jsou střídány prostými hudebními motivy, křišťálově čisté sborové vícehlasy se mísí s fragmenty ze soudobé vážné hudby, etnické perkuse střídá něco, co nejvíce připomíná středoevropskou mazurku. Přestože jednotlivé skladby nedosahují žádných závratných délek (průměrně kolem 4 minut), působí na posluchače jako velmi rozsáhlé a značně členité kompozice, což je způsobeno tím, že se v nich toho TOLIK děje. Žádná hudební vata ani povinná výplň. Žádné falešné pózy, trendové manýry, laciné efekty, ani prázdná gesta. Očekávejte ale příval muzikantské invence, tryskající gejzíry nápadů, překvapujících hudebních zvratů a žánrových odboček. Neobyčejný a mnohostranný HACKETT-ův talent je zde významným způsobem podpořen skvělými hráčskými výkony ostatních muzikantů, jako např. Rogera Kinga na klávesy, Roba Townsenda (ex BLUES BAND) na rozmanité píšťaly, žestě a dřevěné dechové nástroje, Gary O´Toola na perkuse a bicí a také třeba Ian McDonalda (ex KING CRIMSON) na saxofon a Johna Hacketta na flétnu. Tato deska je logickým vyústěním kdysi započaté cesty a při jejím poslechu nebudete mít ani stín pochybností o tom, proč byla natočena. Je rozhodně umělecky zralejší, poctivější a hudebně cennější, než cokoliv, co jste v posledních letech mohli slyšet od továrny na zvuky jménem GENESIS.