RECENZE
HARVEY MILK
A Small Turn of Human Kindness
HYDRAHEAD – 37:33
sludge/drone USA
Rok: 2010
Na HARVEY MILK mi vždycky šlo dost na nervy, že jim trvalo celou věčnost než se vymáčkli. Ne že by byl sludge (potažmo drone) někdy nějakým překotným stylem, ale jejich váhavost byla alespoň v počátcích opravdu na pováženou. Konkrétně první album „My Love Is Higher Than Your Assessment Of What My Love Could Be“ mi znělo spíš jako scénická hudba k ultra moderní pohybové performanci než rocková deska a nebo ještě jinak…jako soundtrack k ránu po divoké pitce, kdy už jsou všichni pryč a vy s nukleární válkou v lebce jen rezignovaně sčítáte škody. HM začali v pozdějších letech přece jen trochu víc znít jako rocková kapela, než parta studentů architektury co s rozhodla dělat hudbu, ale nikdy nezašli tak daleko, aby jste je za ni mohli jednoznačně považovat. Po relativně přístupnějších albech „Special Wishes“ (06) a „Life...The Best Game in Town“ (08) je novinka opět dílčím návratem ke starým časům, kterým dominovaly roztroušené údery bicích, osamělé basové linky, zmučené kytarové vytí implodující tu a tam v monstrózní kytarový rif a zoufalé bědování jakéhosi pobudy, kterému se jste právě rozbili jeho poslední flašku. Přestože desku formálně tvoří sedm skladeb, fakticky je to jeden kompaktní celek nepřerušovaný pauzami. Něco naznačuje už úvodní skladba vtipně nazvaná „*“, která není nic jiného, než bombastické intro natažené na tři a půl minuty. Rozhodně nečekejte žádné melodie, žádné harmonie, žádné rytmické struktury, žádný řád, žádnou naději, žádné spasení…jen bezcílné plahočení se bezbřehou pustinou, na jejímž konci vás čeká bezedná jáma zoufalství, proti které je Grand Canyon jenom blbá prasklina v chodníku. Trochu mi to připomnělo poslední desku EARTH, ale zatímco s nimi je to majestátní let vzducholodí prosluněnou krajinou, prodchnutou vnitřním klidem a harmonií, s HARVEY MILK budete místo ve vzducholodi trčet dole na zadku, s pořádnou kocovinou a navíc po krk v hromadě páchnoucího bordelu. Ale jsou tu i prchavé záblesky světla, v podobě melodického lajtmotivu v „This Is No Place For You“ a nebo překvapivě křehkého závěru „I Know This Is All My Fault“, kde je jen tichý hlas a osamělé tóny klavíru…čistá krása. HARVEY MILK jsou jednou z nejhůře uchopitelných sludge/drone kapel a vy je budete buď milovat a nebo nenávidět. Nic mezi tím.
