RECENZE
HAWKWIND
Blood Of The Earth
EASTWORLD RECORDS – 59:57
space rock UK
Rok: 2010
Kapela, která v 70. letech definovala pojem space rock a na níž vyrostli celé generace rockových kapel, včetně MONSTER MAGNET, CHROME, SONIC YOUTH, HELIOS CREED a třeba i MARS VOLTA. Jejími řadami prošly takové legendy, jako Lemmy Kilmister a nebo otec (nebo spíš pradědek) psychedelického rocku Arthur Brown. Jejich nejslavnější éra se datuje do první poloviny 70. let, ale s menšími přestávkami se jim podařilo přežít až dodnes, i když z původní sestavy zbyl jen kytarista, hráč na klávesy, zpěvák a zakládající člen HAWKWIND Dave Brock. Nová studiová deska vyšla po pětileté přestávce a nezní vůbec špatně. Je v ní ukryta jakási hypnotická naléhavost, která je v zásadě postavena na klávesách a elektronice, tu a tam podbarvena Brockovou kytarou, pod níž pulzuje výrazná basová linka a důrazné bicí. Některé skladby, jako např. titulní „Blood Of The Earth“ jsou vyloženě abstraktní, psychedelické hudební obrazy, většinu ale tvoří v podstatě klasické rockové písničky, jen s trochu neobvyklým aranžmá a značným prostorem pro sóla, které však z celkového zvuku nijak zvlášť nevyčnívají, ale spíše jej obohacují. Brockův vokál nezní příliš charismaticky, přesto však nepostrádá jistou přitažlivost, možná i díky pocitu jakési odtažité nostalgie. Ve skladbě „Inner Vision“ mi HAWKWIND hodně připomněli novodobé GONG, nejenom konstrukcí samotné skladby, ale-i způsobem zpěvu i celkovou atmosférou maličko ujeté psychedelie. „Comfey Chair“ má naproti tomu zase lehce orientální náladu, stejně jako uhrančivá „Prometheus“ s archaickou elektronikou a drsnější kytarou, s dlouhými sóly jak na kytaru, tak i klávesy. Kromě zbrusu nového materiálu na desce najdete i novější verze starších skladeb, jako je např. „You’d Better Believe It“ (z alba „Hall of the Mountain Grill“ z roku 1974) a nebo „Sweet Obsession“, která se pro změnu objevila na Brockově sólovém albu „Earthed to the Ground“ (84). HAWKWIND dnes již pochopitelně nemají tak zásadní pozici jako v 70. letech, ale fakt, že se jim důstojným způsobem podařilo přežít až do současnosti, ve mně budí docela respekt.
