RECENZE
HELMET
Size Matters
UNIVERSAL 39:39
Styl: metal core Stát: USA
Rok: 2004
Netrpělivě a s velkým očekáváním jsem vyhlížel nové studiové album HELMET, mých hrdinů alternativního metalu 90. let, kteří se po 7 letech nečinnosti znovu probudili k životu. Z původní sestavy zde sice zůstal už pouze základní pilíř, zpěvák, kytarista a skladatel Page Hamilton, ale ten byl i v minulosti hlavním nositelem zvuku HELMET, takže se dalo čekat, že nové album bude pokračovat v již dříve započatém díle. Navíc se dá za původního člena tak trochu považovat i druhý kytarista Chris Traynor, který se mihnul v poslední sestavě kapely těsně před rozpadem, v roli koncertního kytaristy. Toto duo dnes tedy doplňuje baskytarista Frank Bello (ANTHRAX) a bubeník John Tempesta (TESTAMENT, ROB ZOMBIE). Aktuální album zní jako typičtí HELMET ze "starých" časů, tzn. hutný, valivý zvuk, mamutí kytarové riffy, ďábelské stop tajmy, přesná a tvrdá rytmika, disharmonická kytarová sóla, neobvyklé harmonie a osobitý vokál. Jenže doba pokročila a to co před pár lety působilo čerstvě a vzrušivě je dnes již dávno zažitým standardem a pokud nepřidáte něco navíc, jste jen další v řadě. A právě jakási umělecká nadstavba, či neobvyklý hudební prvek mi na novém albu HELMET schází asi nejvíce. Navíc roky nezastavíš a celkem logicky už dnešní HELMET nejsou tak zuřiví a nadržení, jako před 10 lety a tak je deska spíš dynamická a energická, než agresivní a dravá. Je to výborně zahrané, chytře vymyšlené, s dobrými melodiemi, ale chybí mi tu potřebná jiskra a zápal. Nikdy jsem nepochopil, proč Hamilton víc nevyužil své klasické jazzové vzdělání, vždyť spojení metalové masivnosti a jazzové lehkosti a mnohoznačnosti by mohlo znít velice inovativně. Párkrát se k tomuto tématu v minulosti sice přiblížil, ale nikdy v sobě nenašel dost odvahy, aby jej plně rozvinul. Podle mě je to chyba, navíc dnešní HELMET hrají víc hlavou než srdcem a to by se jim mohlo stát v tomto žánru osudným. V tomto kontextu je tedy pro mě jejich nové album celkem zklamáním.
