RECENZE
GLENN HUGHES
First Underground Nuclear Kitchen
FRONTIERS/MYSTIC 51:59
Styl: hard´n´funk Stát: UK
Rok: 2008
Jeden z vůbec nejlepších rockových zpěváků současnosti – Glenn Hughes – tentokrát natočil výrazně funkové album, i když jeho hard rocková minulost je na něm také více než patrná. Ještě bych měl zmínit okrajový vliv psychedelie a pochopitelně i milovaného soulu, bez něhož by to prostě nešlo. Hughes zde naplno rozehrává svou širokou výrazovou škálu a jeho vokální projev je skutečně velmi pestrý. Občas se dokonce obrací i ke svým vzorům, to když si třeba ve skladbě „First Underground Nuclear Kitchen“ vypůjčil typické sekané frázování od funkového imperátora Jamese Browna. A jaký by to byl funk bez pořádně našlápnuté dechové sekce, pumpující rytmiky a emocemi nabitého vokálu, což Hughes zvládá zcela s přehledem, stejně jako velmi jemné, baladické polohy, v nichž často dominují decentní klávesy, či nonšalantní jazzová trubka. To, že Hughes to umí taky pěkně rozjet, dokazuje tvrdě šlapající hard rocková pecka „Never Say Never“ a nebo podobně skvělá „Oil and Water“ s lehkým vlivem RED HOT CHILI PEPPERS, čemuž se nelze nijak divit. Jednak RHCHP funk milují stejně jako Hughes a navíc celou desku stejně jako ty dvě poslední nabušil jejich bubeník Chad Smith. Glenn Hughes zní na své nové desce někdy opravdu hodně archaicky, ale v jeho podání to má vždy své nezpochybnitelné kouzlo, stejně jako džíny do zvonu a nebo obrazy Andy Warhola.
