RECENZE
KAULA
Avadhuta Gita Chapter 1
DOOMENTIA – 48:27
black/noise Itálie
Rok: 2011
KAULA je debutový projekt italského skladatele Pietra Riparbelliho, který se obvykle zabývá dosti neobvyklými hudebními experimenty. Tady se rozhodl zkombinovat old school black metal s prvky noise, ambientu a post industriálních hlukových struktur. O master se postaral Mell Detmer (SUN O))), EARTH, SLEEP, BORIS apod.) a jestliže čekáte něco blízko drone metalovým hrdinům se kterými již dříve pracoval, budete nejspíš zklamáni. Skladby jsou často bez zjevné struktury a spíše bych je přirovnal ke zvukovým kolážím, složených z jednoduché, skoro bych řekl až amatérsky primitivní rytmiky, hlubokého kytarového vrčení, rezavého skřípění industriálních samplů a totálně vyprahlého black metalového vokálu, který jako by měl hlasivky polité kyselinou a hodil by se do nějakého béčkového japonského hororu. Pikantní na tom je, že tenhle skutečně děsivý hlas patří křehké dívce jménem Rosy. Album jako celek bohužel postrádá drone metalové charisma výše uvedených kapel a odvíjí se podle stále stejného scénáře, díky kterému zní všechny skladby dost podobně. K hlukové stěně podmalované „satanským“ mumláním se bez zjevného důvodu občas připojí bicí, které sice pohnou tím krámem kupředu, ale děje se tak velmi neochotně, jakoby se museli vší silou prodírat nějakou lepkavou bažinou. Neobjevil jsem v tom žádnou zákonitost, žádné nápady, žádnou strukturu, ani žádný vývoj, jen truchlivou bezvýchodnost, minimalistický nihilismus a bezcílné plahočení se šedivou pustinou. Přijde mi to jako nějaké rituální vymítání zlých duchů, ovšem ryze amatérské, bez skutečných šamanských schopností a faktických znalosti okultních praktik. Přiznávám, že v posledních letech ztrácím o podobný hudební styl zájem, protože v něm nenacházím nic, co bych mohl (a byl ochoten) následovat.
