RECENZE
DEAD KENNEDYS
Frankenchrist
ALTERNATIVE TENTACLES
Sestava: Jello Biafra: zpěv, East Bay Ray : kytara, Klaus Fluoride : basa, D.H. Peligro : bicí
Produkce: Dead Kennedys
Seznam skladeb: Soup Is Good Food, Hellnation, This Could Be Anywhere, Growing Boy Needs His Lunch, Chicken Farm, Jock-O-Rama /Invasion Of The Beef Patrol/, Goons Of Hazzard, MTV – Get Off The Air, At My Job, Stars And Stripes Of Coruption
Rok vydání: 1985
Čas: 43:38
Čtvrté album americké punkové legendy DEAD KENNEDYS „Frankenchrist“, je skutečně něco vysoce speciálního. Na jedné straně pozvedlo punk jako styl z prachu ulice a ukázalo, že může být i něčím víc, než pouhou dvouminutovou erupcí agrese, vzteku a frustrace. Že se jedná o svébytnou součást rockové kultury, jež je schopná vlastní sebereflexe a osobitého tvůrčího vývoje a nade vší pochybnost prokázalo, jak velkou rock and rollovou paranoiu má americký establishment vypěstovanou. Na druhé straně ve svém důsledku toto album kapelu vlastně „zařízlo.“ Mám na mysli vleklý soudní proces okolo vloženého plakátku „Penis Landscape“ od H.R.Gigera (podrobnosti viz. Spark 11/98), který kapela sice vyhrála, ale finančně i psychicky je tak převálcoval, že po vydání vzteklého alba „Give Me Convenience Or Give Me Death“ v roce 1986, se definitivně rozpadla.
Skladby na „Frankenchrist“ jsou oproti minulosti mnohem strukturovanější, skladatelsky komplikovanější, rytmicky bohatší a aranžérsky vymakanější, aniž by přitom ztratily svoji razanci a staly se nudnými. Objevují se tu dokonce jemné závany jiných stylů, jako např. rock a billy, psychidelie nebo dokonce industriálu, což v té době byl jev přímo neslýchaný. Také použití dětského sboru, syntezátoru a nebo dokonce trubky, pozdvihuje toto album nad běžný punkový standart. Neměl bych také zapomenout na skvělou kytarovou hru Eas Bay Ray-e, která tomuto albu jasně dominuje. Metalický, nahalovaný a spíše psychidelický zvuk jeho kytary, byl vždy poznávacím znamením DEAD KENNEDYS a na tomto albu dosáhl svého vrcholu. Samozřejmě že je tu ještě mozek toho všeho. Jello Biafra, jehož ostré sociální texty jsou zde často ve formě jakýchsi short stories, krátkých povídek, které jsou plamennou obžalobou amerického konzumního způsobu života, i s jeho latentním fašismem a tupým nacionalismem. „Nazdar!/Jsem váš novej diskjokej/Vždycky žvaním, jako kdyby mě seřvali za mlčenlivost/ Kamkoliv jdu, mám na sobě flekatý bassebalový sáčko/ Má práce je napomáhat zkáze toho, co zbylo z vaší fantazie, nekonečnejma dávkama pocukrovanýho, bezduchýho odpadu.“ /MTV-Get Off The Air/. Svoje příběhy plive Biafra někdy za podpory superrychlého punkového výplachu s jazzovými vyhrávkami /Hellnation/, někdy temného, mechanicky -pochodového dunění /At My Job/, jindy za středně rychlého kodrcání, jež se vám zato o to důkladněji zadírá pod kůži. „Cifršpióni s cínovejma ušima a grafama místo mozků/ Vystřídali hudební nadšence ve všech nahrávacích firmách“ /MTV Get Off The Air/. V závěrečné punkové „epopeji“„Stars And Stripes Of Coruption“ Biafra drtí mezi zuby: „Vládní hry a podfuky/Všechno kvůli tomu posranýmu kusu hadru!/ Hvězdnatá vlajka korupce/Strašně mě zahanbuje bejt Američanem/Jsme tak nafoukanej národ/Hvězdná vlajka korupce/Pojďte ji strhnout“/ a vám je hned jasný, že tohle jim nemůže projít. DEAD KENNEDYS to sice nepřežili, nicméně Jello Biafra pokračuje dodnes v tom, co před mnoha lety začal a jak se zdá, neztratil s přibývajícím věkem nic ze své ironické kousavosti a dravosti. „Rozhlédněte se/ Všichni jsme lidé/ Kdo potřebuje nějaký státy?/ Pojďte strhnout tu hvězdnou vlajku korupce/ Když to nezkusíme, když si budeme jenom lhát/ Když nebudeme schopný najít lepší způsob MY/ Tak sakra KDO teda?“ /Stars And Stripes Of Coruption/
