Rock Block - rockový hudební server

RECENZE


KORN
Untitled
EMI 48:47
Styl: nu-metal Stát: USA
Rok: 2007


„Untitled“ je druhé album bez původního kytaristy Briana "Head" Welche a tentokrát se KORN obešli i bez stabilního bubeníka Davida Silverii, kterého ve studiu nahradil Terry Bozzio (Frank Zappa), Brooks Wackerman (BAD RELIGION) a také sám Jonathan Davis, jenž obsluhoval perkuse už na albu „Issues“. Produkce se opět ujal Atticus Ross a The Matrix, kteří dělali i předchozí úspěšné album „See You on the Other Side“, za mixem se střídal Terry Date (PANTERA, PRONG, DEFTONES, SOUNDGARDEN) a Alan Moulder  (THE JESUS AND MARY CHAIN, DEPECHE MODE, MY BLOODY VALENTINE, NINE INCH NAILS, THE SMASHING PUMPKINS). Na klávesy hraje Zac Baird, který v koňské masce doprovází KORN i na turné. Před vydáním „Untitled“ prohlašovala kapela ústy frontmana Jonathana Davise, že se tentokrát pustila do experimentů, jejichž výsledkem by měla být hudba někde na pomezí THE BEATLES a THE CURE…já osobně tam však neslyším ani jednu ze zmiňovaných kapel. Už úvodní intro zní, jako soundtrack k nějakému B-čkovému hororu o smutném flašinetáři, ovládaného temnými silami v prázdném lunaparku. Na chvilku vás to může i zaujmout, ale vážně to brát prostě nemůžete. Typické KORN pak sice uslyšíte hned v následující skladbě „Starting Over“, ale i zde mají na celkové vyznění skladby větší vliv klávesy a elektronika, takže výsledek zní jako staří MARILYN MANSON. To, že Jonathan Davis už víc zpívá než řve je obecně známý fakt už od alba „Untouchables“ a nejinak je tomu i zde. Snaží se čistě intonovat a přitom si uchovat drsný rockový projev, což se mu myslím daří velmi dobře a jako zpěvák jde jednoznačně nahoru. A aby to nebylo tak „fádní“, ve skladbě „Killing“ si střihnul opravdu brutální hrdelní chropot, za který by ho death metalové spolky nadšeně přibily na pekelnou bránu. Fieldy k mému zklamání opět upustil od svého typického slapování a podobně jako na „Untouchables“ se omezil jen na standardní dunění, čímž podle mě kapela přišla o další osobitý prvek. Z celého alba mám dojem, že se KORN tentokrát chytili do vlastní pasti. To, že se snaží experimentovat a muzikantsky se vyvíjet je jistě chvályhodné, ale podstatný je způsob, jakým se o to pokoušíte. V podstatě ze všech skladeb prosvítá jakýsi filmový podtext, skladby mají rozmáchlost a drama filmových trháků a s tím spojenou i trochu lacinou pompu a okázalou komplikovanost. Jakoby chtěli experimentovat za každou cenu a proto na mě výsledek působí trochu těžkopádně a upracovaně. Pod tím vším zvukovým balastem pak najdete v podstatě jednoduché, melodické písničky s chytlavými refrény, výraznou rytmikou a s poměrně strukturovaným zvukem, v němž už kytary nemají vždy hlavní slovo. A tak nejpřesvědčivější jsou KORN v asi nejtvrdší skladbě „Innocent Bystander“, kde do toho buší s plnou silou jako za starých časů. Mám dojem, že ambice kapely byly tentokrát větší, než vlastní schopnost je realizovat.

 


Mytí Oken Brno   |   Lukáš Berta   |   Linky