RECENZE
KURTIZÁNY Z 25. AVENUE
Chemie
SONY + BMG 39:59
Styl: hard metal
Stát: ČR
Rok vydání: 2005
Současné KURTIZÁNY jsou mnohem víc hard rock než hard core a jejich zatěžkané tempo (a to i ve svižnějších věcech), mohutně riffující kytara s občasnými zajímavými texturami a la Tom Morelo, Simonův expresivní chraplák a k tomu dobré melodie mi nejvíc připomínají newyorské HELMET a okrajově i pozdější MACHINE HEAD. K tomu přidejte výborně graficky zpracovaný obal a mohlo by se zdát, že nové album KURTIZÁN prostě nemá chybu, přesto k němu mám jednu dost podstatnou výhradu. Nemohu se totiž zbavit dojmu, že se kapela nechtěla osobně příliš angažovat a že si po celou dobu drží jakýsi odstup. Jsou po celou dobu jaksi nad věcí, jakoby to byla z jejich strany jen taková hra na skutečnou tvrdost. Nějak reálně necítím ten tlak, tu rvavost, to vzrušení, ten pot, napnuté svaly, vystouplé žíly, tu bolest a živočišnou sílu. To co se zde odehrává je v tomto kontextu příliš usedlé, profesorské, civilizované. Jen formální tvrdost bez skutečného obsahu. Když už se ale jednou rozhodnete pro takovou muziku, tak do ní prostě MUSÍTE vložit něco ze sebe, něco konkrétního, něco opravdového, něco co vám lidi uvěří. Jinak je to „jen“ lépe či hůře zvládnuté řemeslo a to mě osobně nechává naprosto chladným. Možná to bude znít až příliš příkře, ale celé mi to zní, jako trochu hutnější SUPPORT LESBIENS. Technicky solidní, hráčsky i skladatelsky vyzrálé, ale stejně vzrušující, jako jízda na dětském kolotoči. S pořádným „řetízkáčem“ se to nedá srovnat. Přimlouval bych se za špinavější zvuk, drsnější kytary, do vokálu trochu víc vášně a do rytmiky špetku razance. Největší devízou desky tak zůstávají její texty, které jsou opravdu o něčem a je v nich patrná osobní výpověď, což je 100x cennější, než nějaká stylisticky vypiglovaná slohová cvičení. Vzpomíná si tady vůbec někdo, že hrát rock and roll bylo kdysi téměř kriminálním činem?
