RECENZE
LIVING COLOUR
The Chair In The Doorway
MEGAFORCE – 42:06
funkadelic crossover USA
Rok: 2009
Na první poslech se mi nové album LIVING COLOUR zdálo trochu fádní a nevýrazné, ale to se po opakovaném poslechu rychle změnilo. „The Chair In The Doorway“ rozhodně není prvoplánově chytlavá deska, která vás okamžitě zaujme a stejně rychle i opustí, je to album na mnoho večerů, během nichž budete mít pořád co poslouchat a objevovat. Nechci tím vzbudit dojem, že je kdovíjak progresivní či experimentální, ale faktem je, že si v posledních letech členové LIVING COLOUR prošli mnoha žánrově značně odlišnými projekty, takže je jen logické, že své bohaté hráčské zkušenosti přenesly i na své nové album, které je díky tomu hudebně velmi pestré, současně však nese jejich jasně čitelný hráčský i skladatelský rukopis. Nahrávka vznikla ve studiu Sono nedaleko Prahy a musím říct, že z jeho zvuku nejsem nijak zvlášť nadšený, zdá se mi jaksi zastřený a hodně nabasovaný, ale to skutečně není podstatné. Důležitější je hudba samotná a ta je prostě skvělá! Jak už bylo řečeno, potkává se zde hard rock s funkem, soulem, acid jazzem a nebo blues, k tomu přidejte experimenty s elektronikou a různými samply, takže výsledkem je velmi rozmanitá a pestrá hudební směsice, která však obsahuje jasný hudební názor a za každých okolností zůstává dobrou písničkou s výraznou melodií a šlapajícím rytmem. Corey Glover zpívá pořád velmi uvolněně, s velkou dávkou emocí v hlase a s důrazem na vnitřní prožitek, kytarová hra Vernona Reida je jako vždy velmi pestrá a variabilní a rytmické duo Calhoun/Wimbish tepe přesně a spolehlivě, jako perfektně namazaný stroj. Atmosféra desky je poněkud vážnější než jak tomu bývalo v minulosti, ale to je vzhledem k věku kapely pochopitelné a spíš by bylo divné, kdyby tomu tak nebylo. „The Chair In The Doorway“ je podle mě nejzajímavější a nejkomplexnější album co kdy natočili, rozhodně žádná konfekce, ale naopak, hodně muzikantské dovednosti se spoustou výborných nápadů a výraznou atmosférou, no radost poslouchat.
