RECENZE
LONG DISTANCE CALLING
Long Distance Calling
56:09
post rock Německo
Rok: 2011
Němečtí LONG DISTANCE CALLING přistupují k žánru post rock trochu odlišným způsobem. Podle vlastních slov je pro ně nejdůležitější písnička, kolem níž pak budují složitější hudební konstrukci, která z ní ve výsledku dělá zajímavě strukturovaný celek, spadající spíše do žánru progresivního rocku. Aktuální třetí studiovou desku jim produkoval Benjamin Schäfer (CELTIC FROST, SUBWAY TO SALLY) a LDC na ní kombinují post rock s klasickým hard rockem a prog rockovými tendencemi. LDC sice podle vlastních slov nikdy nechtěli být instrumentální kapelou, ale prostě to tak nakonec vyšlo. Jak už to tak bývá, zpočátku nemohli najít nikoho dost dobrého, aby po nějakém čase zjistili, že jejich hudba funguje docela dobře i bez zpěváka. Na novém albu však přece jen učinili malou výjimku, když jim skladbu „Middleville“ pohostinsky nazpíval John Bush (ex ANTHRAX, aktuálně ARMORED SAINT) a jistě vás nepřekvapí, že právě i díky jeho zpěvu výsledek připomíná trochu subtilnější ALICE IN CHAINS. Ale to je skutečná výjimka, jinak je celé album spíše ovlivněno hudbou RUSH, PINK FLOYD, DREAM THEATER, ale částečně třeba i LED ZEPPELIN nebo OCEANSIZE. Trpělivě a s příkladnou německou pečlivostí kladou LDC jednu vrstvu na druhou a postupně budují atmosféru svých skladeb, které jsou kompozičně propracované a hráčsky vytříbené, přesto jejich podstatou stále zůstává klasická písnička, takže se rozhodně nebojte nic neříkajících hudebních ploch bez konce. LDC nejsou žádnými hudebními mesiáši, ale svému řemeslu opravdu rozumí a pokud máte k výše jmenovaným kapelám blízko, bude vás tohle album bavit jistě hodně dlouho.
