RECENZE
LOSTPROPHETS
Start Something
SONY MUSIC/BONTON 76:55
Styl: nu-metal Stát: UK
Rok: 2004
Opravdu nechápu, proč se
- hlavně v poslední době - snaží část nu-metalových
kapel znít za každou cenu úplně stejně. Stejné
kytarové riffy, stejně plačtivý a ukňouraný
vokál s protahovanými koncovkami, stejné samply,
stejné rytmy, stejné melodie, stejné harmonie...všechno
ovšem zvukově dokonalé a pěkně vypulírované,
zapakované v pestrobarevném a "stylovém"
kabátku. Ale kde zůstala nějaká osobitost
a originalita? Kde je ta žánrová různost a
pestrost, která se mi v počátcích tohoto žánru
tak líbila? Kam se ztratila ta opravdovost
a autentický pocit něčeho přirozeného a živelného?
Kde zůstala ta vzdorovitost a lhostejná nevšímavost
k zavedeným klišé? LOSTPROPHETS z anglického
Walesu kdysi svým prvním albem "The Fakesoundofprogress"(01)
takovou alternativu nabízeli. Do značné míry
originální směs taneční rytmiky, rockové dravosti,
moderní elektroniky, výrazných melodií, metalových
rifů a hardcoreové útočnosti poskytovala poněkud
odlišný pohled na daný žánr. Byli nadějným
příslibem do budoucnosti také proto, že se
jednalo o normální partu kámošů, které dohromady
pojí nejenom hudba, ale i podobné životní
názory a zájmy. Na jejich druhém albu z toho
všeho bohužel moc nezbylo. Formálně je ale
vše v nejlepším pořádku. I dnes dokáží napsat
chytlavé a zajímavé melodie, zpěvák Ian Watkins
je stále stejně charismatický a jeho emocionálně
bohatý vokál pořád připomíná Mike Pattona
v dobách největší slávy s FNM, kapela je výborně
sehraná a její projev je energický a dynamický.
Takže kde je vlastně problém? Především jde
o to, že jejich zjevně proklamovaná tvrdost
není skutečná, ale jenom předstíraná. Jsou
to jen jakési mimikry, které mají nejspíš
zakrýt vlastní slabost a nejistotu. Není to
ani buřičské, ani konfrontační, ani agresivní,
je to jen vychytralé, šablonovité a alibistické.
Nejsou zde skutečné emoce, ani opravdové vzrušení,
jen jakési post pubertální vzplanutí, které
skončí dřív, než stačí vykonat to co mělo.
LOSTPROPHETS tentokrát zní, jako INCUBUS bez
osobitosti, jako FAITH NO MORE bez ironie,
jako THE POLICE bez charisma. Zní to stejně
klišovitě a neškodně jako LINKIN PARK, přestože
jsou oproti nim LOSTPROPHETS ve skutečnosti
daleko uvěřitelnější, opravdovější a hudebně
invenčnější. Producent Eric Valentine (QUEENS
OF THE STONE AGE, GOOD CHARLOTTE) jim v tomto
ohledu také nebyl moc platný. Jeho produkce
je příliš uhlazená a technicky dokonalá, takže
výsledný zvuk je díky tomu zcela tuctový a
poplatný současnému trendu. Pro mě osobně
se taková hudba stává pouhým produktem, cíleně
vyrobeným pro určitou komunitu tak, aby co
nejlépe vyhovoval jejím aktuálním požadavkům.
Takové věci mě ale nezajímají. Shrnuto a podtrženo.
Současní LOSTPROPHETS jsou jako plastová figurína
ve výloze. Dokonalé tvary, ale žádný život.
Prodejní čísla budou zřejmě opět vysoká, ale
jejich výbornému debutu to ve skutečnosti
nesahá ani po paty.
