RECENZE
LOSTPROPHETS
The Betrayed
SONY MUSIC – 47:00
post nu metal/emo rock UK
Rok: 2010
Velšané LOSTPROPHETS vlétli koncem 90. let na britskou metalovou scénu jako kometa a jejich debutové album „Thefakesoundofprogress“ z roku 2001vyvolalo oprávněné nadšení. Kritické texty spolu s našlápnutým nu metalem prošpikovaným elektronickými výboji je okamžitě pasoval do role mluvčích tehdejší mladé generace a britský hudební tisk je neprodleně označil za britský ekvivalent LINKIN PARK. Ale od té doby měla jejich výkonnost sestupnou tendenci a obě následující desky „Start Something“ a „Liberation Transmission“ nabídly podstatně zkrotlejší a ochočenější verze debutové desky a ocitly se zcela v zajetí aktuálních trendů. Změnit se to pokouší čtvrtá studiovka „The Betrayed“, o níž se dá říct, že tak činí alespoň s částečným úspěchem. Jakoby se do jejich hudby vrátila dravost a chuť něco rozflákat, takže ve skladbě „Dstryr/Dstryr“ dokonce zní, jako zvukově poněkud kultivovanější RAGE AGAINST THE MACHINE…stejný základní kytarový rif, rytmika a dokonce i způsob frázování. Ale to je samozřejmě výjimka, jinak se LOSTPROPHETS drží i nadále toho, co si myslí že umí nejlépe, tzn. balancování na pomezí popu a emo rocku s odbočkami do nu metalu. Občas na můj vkus celkem zbytečně používají trochu laciné triky, takže ve skladbě „Where We Belong“ zní, jako cover band U2, což je podle mě úplně zbytečné gesto. Trochu to srovnává hned následující, téměř punková vypalovačka „Next Stop, Atro City“, která letí vpřed jako vystřelená z kanónu. Takhle agresivní jsem LOSTPROPHETS už dlouho neslyšel a dokonce jim to můžete i věřit, což je opravdu neobvyklé. Vysoký standard si drží i následující, výborně šlapající „For He's a Jolly Good Felon“, v níž jakoby se inspirovali new wave počátku 80. let, konkrétně kapelou XTC. Druhá polovina alba už ale bohužel tak zajímavá není a LOSTPROPHETS se na ní vrátili k osvědčenému modelu nekonfliktních pop rockových písniček, které ale tentokrát přece jen dokázali naplnit něčím skutečným. Nechybí jim energie, solidní melodie, opravdové emoce i technická zdatnost, takže se dá říct, že „The Betrayed“ je od jejich debutu konečně deskou, na niž mohou být docela pyšní.
