Rock Block - rockový hudební server

RECENZE


LVMEN
Lvmen + Raison d´etre
Mondo
DAY AFTER 68:56/39:32
Styl: emo metal Stát: ČR

Rok: 2006


Vydavatelství DAY AFTER se může pochlubit velkou lahůdkou. Vydává v reedici první 2 nahrávky jedné z nejzajímavějších tuzemských kapel LVMEN a současně i jejich nové aktuální album „Mondo“, jež vychází po dlouhých 6 letech mlčení. Ale vezměme to po pořádku. Prvním cd je remastrovaný digipack s novým obalem, jež obsahuje první 2 kompozice LVMEN z roku 1999 a také první celé album „Raison d´etre“, které vyšlo o rok později. S odstupem těch let se mi zdá, jakoby byl evoluční vývoj LVMEN ukončen už na samotném počátku. Už tehdy to byla hotová kapela s jasným názorem, vyhraněným zvukem a přesnou vizí jak toho dosáhnout. Trpělivě a precizně budují atmosféru svých písní, kladou vrstvu po vrstvě a navzájem je prolínají, citlivě zacházejí s dynamikou a s naprostou přirozeností se pohybují od zadumaných, lyrických pasáží k těm bouřlivým a burácejícím…a zase zpátky. Jejich hudba je o pocitech, o emocích, o vnitřním prožitku a vyvolává paralely s NEUROSIS, ISIS, CULT OF LUNA a nebo BURST, ovšem LVMEN ač inspirováni, jdou svou vlastní cestou. To ostatně dokazují i na novém albu „Mondo“, které nijak zvlášť nevybočuje z původního konceptu, který jen dále prohlubuje a rozvíjí. Od samého počátku své skladby lakonicky označují pouze čísly, takže na „Mondo“ pokračují od čísla 8 až ke 13-tce. Úvod desky je klidný, mírný, vše se odehrává ve středním tempu, trochu orientální vokál z povzdálí deklamuje nesrozumitelný text, kytary po sobě jen tak líně kloužou, celé je to uvolněné, relaxované, jako letní soumrak po parném dni. V podobném duchu je i úvodní část následující skladby, v níž zazní úryvek textu, vybraného patrně z některého z oblíbených Vláčilových filmů. Tu pasáž jsem si pouštěl asi 20x po sobě, protože je TAK poetická a slova textu TAK exaktní, prostá a přitom hluboce pravdivá…Pak přichází bouře…dunění bicích zesiluje, kytary zdrsní, zpěv se změní v divoký křik…a tak se děje i v následující kompozici, která mi svým tribálním bubnováním asi nejvíc připomíná zmiňované NEUROSIS. Sonické vytí kytar, dramatický křik a skřípání industriálních samplů v pozadí je v samotném závěru konfrontováno s kultivovaným vokálem. Čtvrté skladbě dominuje zajímavý melodický kytarový motiv, šestka má zase krásnou melodii s jemnými melodickými vokály, které náhle přerve exploze burácejících kytar, jež rytmika žene neúprosně vpřed. Když o tom tak přemýšlím, přijde mi skoro až nemístné zmiňovat se o jednotlivostech v hudbě LVMEN, protože je potřeba ji vnímat jako celek. Jako něco živoucího, co je v neustálém pohybu. Permanentně se proměňující tok hudby, směřující ke svému vzdálenému cíli. Jakoby zde byla odjakživa. Hudba, při které můžete skákat jako šílenci a nebo taky usnout a po čase se zase probudit a ona je tam stále a houby záleží na tom, co se v ní v tu chvíli právě odehrává. Nenechte si je proklouznout mezi prsty.


Mytí Oken Brno   |   Lukáš Berta   |   Linky