RECENZE
MANIC STREET PREACHERS
Journal For Plague Lovers
SONY MUSIC 46:04
rock UK
Rok: 2009
Osobně jsem tuto kapelu nikdy nevnímal jako alternativní (tak jak ji vždy prezentoval hlavně britský hudební tisk), ale spíš jako méně nabubřelou a hlavně uvěřitelnější obdobu brit popu. Deváté studiové album těchto Welšanů je tak pro mne velmi příjemným překvapením, které začíná už úvodní skladbou „Peeled Apples“, která má v sobě docela slušné rockové ostří. Na zbytku desky pak už sice převládají spíše melodičtější písničky, nicméně vždy se slušným rockovým drajvem, navíc zahrané s nepřehlédnutelnou hráčskou suverenitou a přehledem. Celá deska se odvíjí ve svižném tempu a přestože všechny skladby mají hitové ambice, jsou napsané s překvapivým vkusem a inteligencí, takže je myslím mohou bez problémů „vzít“ i vyznavači tvrdších hudebních žánrů. Není na nich nic vlezlého, samolibě povýšeného, ani arogantního a musím říct, že kdyby se takový rock pouštěl přes den v tuzemských rádiích, byl bych na výsost spokojený. Dal bych krk na to, že obří zásluhu na tom má i Steve Albini, který produkoval drtivou většinu alba a jehož citlivá práce přinesla v milosti užitek i mnoha jiným kapelám. MANIC STREET PREACHERS dnes fungují v podstatě v původní sestavě, tzn. zpěvák a kytarista James Dean Bradfield, bubeník Sean Moore a baskytarista Nicky Wire a dokonce se přidal i druhý kytarista Richey Edwards, který se však na albu podílel „pouze“ coby autor textů. Album současně vychází v deluxe verzi jako 2CD, přičemž na druhém disku najdete demo verze všech třinácti skladeb a k tomu masivní, 36 stránkový booklet, no a samozřejmě také jako LP, což dnes už opět patří k „dobrým mravům“.
