RECENZE
MARILYN MANSON
The Golden Age Of Grotesque
NOTHING/INTERSCOPE 61:15
Styl: elektro metal Stát: USA
Rok: 2003
Oproti předcházejícímu a z mého pohledu nejkvalitnějšímu, ovšem posluchačsky nejnáročnějšímu albu "Holywood", zvolil MM tentokráte poněkud odlišný přístup. Vsadil na jednodušší a přímočařejší písničky, s výraznou a důrazně šlapající rytmikou, hutnou, riffující kytarou a spoustou temných, elektronicko-industriálních samplů. Až na výjimky je právě tempo nového alba tím, co vás asi upoutá nejdříve. Velmi svižné, energické, někdy téměř tanečně-hypnotické, až by občas nějaká změna přece jen neškodila. Rozjezd alba obstarala svižná "This Is The New Shit", s téměř taneční rytmikou a hlučným metalovým riffováním, nad kterým sviští vtipně vymyšlený a rytmicky skvěle udělaný slogan. Píseň se okamžitě stala mou favoritkou a najdete ji také na aktuálním soundtracku k filmu "Matrix Reloaded". Dalším podařeným kouskem je hned následující skladba "mOBSCENE" , jejíž zlověstné kytarové vrčení, mohutné rockové tempo a dynamický spodek skvěle doplňují našláplé dívčí sbory a jistě víte, že s ní MM v těchto týdnech válcují většinu hudebních TV kanálů. "Doll-Dagga Buzz-Buzz Ziggety-Zag" je jakýmsi futuristickým, elektronicko-industriálním boogie nového milénia a "Use Your Fist And Not Your Mouth" mi dokonce připomíná ty švédské brusiče CLAWFINGER. Stejná, drtivě tepající rytmika, ale především obdobně nasamplovaná kytara, jejíž zvuk se na albu objeví ještě mnohokrát. "Ka-boom Ka-boom" je jako nějaký zlověstný voo doo rituál s temnými podtóny a staré MM nejvíce připomíná skladba "Vodevil". Střední, rockové tempo podbarvené elektronikou střídá vybuchující žár řvoucích kytar, kopulujících s výrazně melodickým refrénem. Mansonův vokál je často prohnaný nějakým hlasovým modulátorem, takže zní, jako řezačka betonu, jedoucí na plný výkon. Jak jinak, než že obscénní a lehce morbidní texty, reflektují tentokrát Mansonův pohled na mezilidské vztahy. Kapele zde chybí její téměř zakládající člen, basista Twiggy Ramirez. Přestože se jeho odchod stal už dávno věcí veřejnou a v bookletu jeho jméno uvedeno není, je známo, že se na tomto albu umělecky podílel, ovšem jen velmi malou měrou a mám dojem, že bez něj zní MM mnohem jednodušeji a daleko méně zlověstně. Přes bombastickou produkci a dokonalý zvuk (řekl bych, že dosud nejlepší) se do hudby MM vkrádá lehká umělecká stagnace. Až na první dvě zmiňované skladby (a asi ještě "Vodevil"), zde nenacházím skladatelsky skutečně silné písně a musím se přiznat, že na první poslech mne toto nové album nijak zvlášť nezaujalo. Až po čase a přiměřeně vynaloženém úsilí jsem přece jen objevil jeho skryté klady. Přesto, že se v rámci jejich tvorby jedná spíše o průměrnou desku, nelze je v žádném případě podezřívat z nějakého koketování s komercí, či dokonce podbízení se posluchačskému vkusu. Toho se doufám od MM nikdy nedočkáme. Nové album je naprosto logickým pokračováním již dříve nastoupené umělecké cesty, jen se ji tentokráte pokusili proběhnout trochu odlišným způsobem. A to je myslím OK.
