RECENZE
FRANK MARINO AND MAHOGANY RUSH
Full Circle
Eye Of The Storm
INSIDE OUT/MYSTIC
Styl: blues rock Stát: Kanada
Rok: 2005
Kanaďan Frank Marino patřil vedle Jimi Hendrixe, Johnny Wintera a Carlose Santany k nejuznávanějším blues rockovým kytaristům 70. a 80. let. Na konci 60. let jej plnou silou zasáhl nástup hippies a flower power a tak coby 16 letý mladíček zakládá v roce 1970 power trio MAHOGANY RUSH. Po jednom z četných experimentů s LSD upadl Frank Marino do komatu a v tu chvíli do něj podle jeho vlastních slov vstoupil duch Jimi Hendrixe. Ať se k této historce stavíte jakkoliv, jeho kytarový styl byl alespoň v počátcích Hendrixem opravdu silně ovlivněn. V průběhu let 70 – 77 si svým syrovým a neučesaným hard blues rockem vysloužili MAHOGANY RUSH na rockové scéně velké uznání a prvních 5 studiových alb se stalo pro fanoušky kapely nedotknutelným kultem. Od konce 70. let začal Frank Marino vydávat alba pod svým vlastním jménem a jeho hudba se výrazně přiblížila mainstreamu. Dokladem toho je i album „Full Circle“ z roku 1986 a já moc nerozumím tomu, proč se reedice dočkalo právě tato deska, kterou osobně považuji za jednu z nejslabších. Marino zde podlehl diktátu doby a nahrál melodické, pop metalové album v duchu EUROPE, JOURNEY a nebo FOREIGNER. Albu dominují pompézní klávesové plochy, otravně nekonečná kytarová sóla, sladké melodie, uhlazená produkce, nahalované bicí…, zkrátka všechna ta veteš, která z tohoto kolovrátkového a nechutně naleštěného rocku dělá téměř kriminální čin. Nejlepší tak zůstává závěrečný bonus „You Got Me Runnin´“, což je nonšalantní, uvolněné blues se špetkou jazzu, při jehož poslechu se ani nechce věřit, že to hraje stejná osoba. Další album „Eye Of The Storm“ je naštěstí výrazně o něčem jiném. Už úvodní skladba (když nepočítám intro) „Eye Of The Storm“ je magický, téměř 10 minutový epos. Sametově temná kráska, zahalená do psychedelického závoje, s dominující Marinovou kytarou, obohacenou o orientální motivy. Jeho sóla mají opět smysl, nabyla na přesvědčivosti a už to není jen samoúčelné běhání po hmatníku. Frank Marino se vrátil k rozměrnějším kompozicím, které mají na posluchače uhrančivý, skoro až hypnotický efekt a je jasné, která žánrová poloha je mu vlastní. Skladba „He´s Falling“ s drsně hřmící kytarou je jako bouřkový mrak, který postupně narůstá a sílí. V písničkách „Learned My Lesson Well a Window To The World“ naleznete odkazy k syrovému rhythm n blues Jimi Hendrixe, „Heat Of The Moment“ zase evokuje psychedelické období ranných THE DOORS, „Since You Came Into My Life“ je okořeněna špetkou jižanského rocku a v lehce najazzlé „Avalon“ zase objevíte vliv Carlose Santany. Album jako celek má obrovské charisma a dokazuje, že po létech uměleckého tápání a osobních proher stojí Frank Marino opět pevně na vlastních nohou.
