RECENZE
MARS VOLTA
Frances The Mute
UNIVERSAL 76:55
Styl: experimental art punk Stát: USA
Rok vydání: 2005
Na svém novém a netrpělivě očekávaném albu jsou MARS VOLTA ještě nevyzpytatelnější a komplexnější než dřív. Jejich rozsáhlé kompozice svou délkou bohatě přesahující 10 minut, se většinou skládají ze 4 a nebo více samostatných hudebních celků, které na sebe volně navazují. Komplikované rytmické struktury, vroucí vokál plný emocí, divoké kytarové noise, psychidelické prvky a elektronické experimenty tvoří dohromady pestrou hudební mozaiku, plnou nečekaných zvratů, obratných úhybných manévrů, nevyzpytatelných žánrových odboček a překvapivých vyvrcholení. Vše je velmi precizní, organizované, vysoce strukturované, ale nikdy ne sterilní, chladně perfekcionistické, ani intelektuálně nabubřelé. Naopak. Je to vřelá a tělesná deska plná vášně, emocí a živočišného člověčenství. Jako velmi charismatický trumpetista se zde ve dvou případech blýskne Flea (RHCHP) a svým charakteristickým stylem přispěl též kytarovým sólem John Frusciante (RHCHP). První singl z alba "The Widow" je emocionální atomovka s bouřlivou melodií, dramatickými disharmoniemi, divokými hammondkami a kytarovým sólem jak od Jimmyho Page. Část následující kompozice "L´Via L´Viaquez" je zpívaná španělsky a byla by to v intencích MARS VOLTA vcelku "normální" rocková písnička, nebýt odzbrojující a trochu ospalé latinsko americké mezihry, která okamžitě navodí ducha kubánské blaženosti z doby před Castrem. Mysteriózní "Miranda That Ghost Just Isn´t Holy Anymore" je plná psychidelických obrazců, neobvyklých harmonií a elektronických experimentů. Závěrečná epopej "Cassandra Geminni" je formálně rozdělena do 5 částí, ale ve skutečnosti se jedná o jeden kompaktní celek, který má obrovské vnitřní napětí. Je zde patrný neustálý přetlak emocí a dramatické kytarové plochy evokují psychidelické kouzlení Jimmyho Page v nezapomenutelné "Dazed and Confused". Nejzajímavějším prvkem celé desky se mi jeví právě spojení jejich moderních post punkových kořenů (AT DRIVE-IN) a experimentálního elektronického rocku 70. let, reprezentovaného především kapelami KING CRIMSON a nebo VAN DER GRAF GENERATOR, stejně jako německým kraut rockem, v čele s CAN, AMON DÜÜL a nebo GURU GURU. Od jedněch se nechali inspirovat jejich skladatelskými postupy, od druhých převzali rytmické struktury, od dalších zase smysl pro detail a od dalších cit pro atmosféru a gradaci. Futuristicko - elektronická psychidelie ranných 70. let je ve spojení se současným živočišným a strukturovaným rockem navýsost zajímavá. Jednotlivé skladby jakoby získávaly energii sami ze sebe, ale nepožírají se, naopak rostou, sílí a mohutní. MARS VOLTA na svém aktuálním albu jistě nevymysleli nic převratně nového, ale jsou progresivní už jen pro ten způsob, jakým skloubili minulost s přítomností. Nehledě na koňskou dávku vlastního talentu, který do nového alba vložili. Ta deska si neustále vynucuje vaši pozornost a je to strhující, bouřlivá jízda, která víc otázek klade než zodpovídá. MARS VOLTA jsou podle mého jednou z nejvýraznějších rockových kapel současnosti
