RECENZE
THE MATCHES
Decomposer
EPITAPH 44:49
Styl: new wave Stát: USA
Rok vydání: 2006
Druhé album Oaklandských THE MATCHES je mimo jiné zajímavé tím, že ho produkovalo 9 různých producentů (za všechny jmenujme např. Tima Armstronga z RANCID, Johna Feldmana z GOLDFINGER, Marka Hoppuse z BLINK 182 a nebo samotného velkého šéfa labelu Epitaph, Bretta Gurewitze) a možná i díky tomu se dost vymykají současnému a už dost otravnému pop punkovému hašteření. Hudebně spíše navazují na new wave z konce 70. let, takže připomínají takový modernější mix Elvise Costella, XTC a THE JAM. Afektovaný a vysoko posazený vokál, svižné kytary které ale dovedou i slušně kousat, energická rytmika s trochou elektronických impulzů, spolu s výbornými melodiemi a spoustou mladistvě rozjívené energie vám spolehlivě rozproudí rychleji krev v žilách. Od začátku až do konce je toto výsostně vyrovnané album našlapáno osobitými, melodickými, inteligentně napsanými, výborně zahranými a dynamickými písničkami, což je staví v mých očích do pozice jasných hitparádových buldozerů. THE MATCHES mají šarm, charisma, vášeň, odvahu, ale hlavně schopnost a odhodlání se odlišit, za což mají můj obdiv.
