RECENZE
JOHN MAYALL + THE BLUESBREAKERS
70th Birthday Concert
EAGLE/BMG 73:46/77:25
Styl: blues Stát: UK
Rok: 2003
Zdá se to téměř neuvěřitelné, ale veterán bílého blues JOHN MAYALL oslavil letos v létě své 70. narozeniny a udělal to způsobem sobě vlastním. Vyjel na Evropské turné, které zasáhlo i naši republiku a podle očitých svědků na něm ten čiperný stařík řádil jako zamlada. Toto 2CD (současně vychází i DVD) je záznamem jediného koncertu (tedy žádný sestřih z několika vystoupení) z Liverpool Kings Dock v červnu 2003 a představuje JOHNA MAYALLA a jeho BLUESBREAKERS ve špičkové formě. Uvolněné, svižné a s přehledem zahrané staré dobré rhythm´n´blues s přesahy do klasického blues, boogie a rocku. MAYALL je pěvecky stále stejně jistý a suverénní a jeho hra na foukací harmoniku či klávesy je snadno rozpoznatelná a přináší vždy vítané zpestření. Zásadní otázkou zřejmě bylo, jak vtěsnat do pouhé hodiny a půl 40 let hudebního života? To je evidentně zhola nemožné a tak si MAYALL vybíral písničky nejspíš stejně, jako oblíbené kousky z gigantické bonboniéry. Z úplných počátků tedy zazní např. skladba "Have You Heard" z druhého alba BLUESBREAKERS z roku 1966, podobně jako "Oh, Pretty Woman" z "Crusade"(67) a nebo třeba "California" z fenomenálního akustického alba "The Turning Point"(69), tentokrát ovšem v elektrifikované verzi. Z posledního studiového alba "Stories" (02) uvedli BLUESBREAKERS hned 3 skladby a musím říct, že i když se mi ve studiovém provedení zdály trochu moc profesorsky zahrané, "na živo" získaly definitivně ten správný říz. Při takové oslavě nemohli pochopitelně chybět alespoň někteří z dlouhé řady bývalých Mayallových spoluhráčů a tak se na pódiu postupně vystřídali CHRIS BARBER na trombón, kytarista MICK TAYLOR (ROLLING STONES) a především ERIC CLAPTON (YARDBIRDS, CREAM, BLIND FAITH). MAYALL se s CLAPTON-em sešli na společném jevišti po dlouhých 38 letech a čas, který mezi tím uplynul, jejich hudební cítění a vzájemnou souhru nepoznamenal ani v nejmenším, ba spíše naopak. Jako kdyby se jejich cesty nikdy nerozešly. Toto 2CD je více než cokoliv jiného oslavou nezlomnosti lidského ducha a síly rock and rollu, který působí na všechny zúčastněné jako nějaký elixír mládí. Tělesné schránky chřadnou, ale jejich duše zůstaly mladé. A to je podle mého názoru ta největší výhra.
