RECENZE
MOTORHEAD
Inferno
SPV 48:26
Styl: dirty rock and roll Stát: UK
Rok: 2004
Lemmy je Bůh. Tímto již notně otřepaným konstatováním by tato recenze mohla začít a zároveň i skončit, protože tím je řečeno vše. Je mi jasné, že by vás taková recenze asi neuspokojila a tak se pokusím být trochu konkrétnější. I ten největší tupec už snad za ty roky pochopil, že od této party nemůže očekávat nic jiného, než koňskou dávku plebejského rock and rollu - tak jako vždycky! Jenže v tomto případě je ten jejich neurvalý kravál nebývale energický a svěží. Svižné a energické skladby s dobrými melodiemi, přímým tahem na bránu, bez zbytečných keců a s vygradovanými sóly. Za ty sóla může ve dvou případech ("Terminal Show" a "Down On Me") hostující kytarový velikán Steve Vai, který v tom tentokrát Lemmyho zřejmě nechtěl nechat plácat se samotného. Po trochu utahaném posledním albu "Hammered" jako by je někdo polil živou vodou (ehm...nebo spíš bourbonem) a MOTORHEAD jedou, jako by jim bylo znovu 30. Za ty roky zahrají ten svůj přímočarý a hard rockem nasáklý rock and roll i svázaní do kozelce a je to pro ně stejně přirozené, jako dýchání. Nic nechybí, nic nepřebývá. Z desky je cítit obrovská hráčská zkušenost a nadhled, takže to celé šlape, jak dobře namazaná a precizně vyladěná mašina. Pomyslnou třešničkou na dortu je závěrečná skladba "Whorehouse Blues", v níž si Lemmy and comp. střihli vynikající, akustické dřevní delta blues, jako od Johnny Lee Hookera. Co říci závěrem? Lemmy je Bůh!
