RECENZE
MUDHONEY
Vanishing Point
SUB POP – 34:06
garage rock USA
Rok: 2013
Jestliže patříte mezi fanoušky MUDHONEY, pro které skončil zájem o tuhle partu rokem 1990, mám pro vás dobrou zprávu: MUDHONEY se to nějakým zázrakem podařilo znovu nakopnout! Nechci tím samozřejmě tvrdit, že jsou dnes schopni dosáhnout spalující intenzity EP „Superfuzz Bigmuff“ nebo „Boiled Beef and Rotting Teeth“, to už snad není ani fyzicky možné, ale novinka obsahuje znovu tu přidrzlou vyšinutost, kterou jsem tak miloval v jejich počátcích. „Vanishing Point“ je navíc spíš Detroit počátku 70. let než Seattle let 90. -tých, s dominantním vlivem THE STOOGES. Dokonce i kytarista Steve Turner jakoby podlehl tomuto kouzlu, takže se stal úplnou reinkarnací Rona Ashetona. Druhým důvodem možná bude, že desku natočili v původní sestavě, tzn. Steve Turner kytara, Mark Arm zpěv, Dan Peters bicí, takže jediným kdo schází do grunge mariáše je basák Matt Lukin (jinak též první baskytarista MELVINS), kterého od roku 2002 zastupuje Guy Maddison. Mark Arm se zcela přirozeně pohybuje někde mezi Iggy Popem, raným Alice Cooperem a Johnny Rottenem, Steve Turner seká jeden rozmazaný riff za druhým a občas to jen tak mimochodem proloží úpěnlivým vytím zpětné vazby a krátkými sóly, to vše doprovázené Maddisonovou důraznou basovou linkou a poněkud chaotickým bubnováním Dana Peterse. Největším hitem bude zdá se druhá skladba „I Like It Small“ s chytlavým refrénem, ale mě se spíš líbí následující pomalá a trochu rozhrkaná „What to Do with the Neutral“ a nebo totálně odbržděný, minutu a půl trvající punkový bordel „Chardonney“. Ale je toho samozřejmě mnohem víc, v podstatě celá ta deska má výborný tah, takže se při jejím poslechu nudit určitě nebudete. Na závěr mi dovolte ještě malou reminiscenci...před pár dny jeden můj kámoš vzpomínal, jak někdy z kraje 90. let narazil v jedné brněnské hospodě na úplně nalitýho chlapíka, který mu tvrdil, že dělal MUDHONEY bedňáka a během několikahodinového opileckého rozhovoru mu vysvětlil, že tahle kapela v podstatě vymyslela grunge a od počátku byla největším tahounem celé scény, akorát pak nějací pí***ové co tomu vůbec nerozuměli začali psát něco o NIRVANĚ a tak to šlo celé do kytek...no škoda že jsem u toho nebyl, protože ten chlápek evidentně věděl o čem mluví a další runda by šla na mě.
