RECENZE
MUDVAYNE
Lost and Found
SONY/BMG 53:29
Styl: nu metal Stát: USA
Rok vydání: 2005
Svým výborným předcházejícím albem "The End Of All Things To Come" se MUDVAYNE vyhoupli na samotnou špičku nu metalového pelotonu a v mnoha srdcích fanoušků moderního metalu vzbudili oprávněná očekávání. Album totiž přineslo hustý, temně dramatický a vysoce strukturovaný zvuk plný výrazných melodií a přitom ani na okamžik neztratilo svou duchapřítomnost, napětí a dynamický náboj. MUDVAYNE se ale tentokrát tento svůj famózní výkon bohužel nepodařilo znovu zopakovat a na novém albu z něj zbyly pouze doutnající trosky. Ještě během prvních dvou skladeb "Determined" a "Pushing Through" se zdá být všechno více méně v pořádku. Soustředěná, agresivní palba bicích, dravě riffující kytary a expresivní Greyův chraplák plný vášně a jiskřících emocí vás okamžitě zaujmou, přestože ta dramatická hloubka předchozí desky jim přece jen trošku chybí. Pak se však kapela pro mě zcela nepochopitelně vydá na území, které je okupováno trendovými nu metalovými spolky, jako jsou LINKIN PARK, EVANESCENCE, P.O.D. apod., což je pro mne stejně nesrozumitelné a patetické, jako bavorské pivní slavnosti. Příliš sladké vokály, jemnější melodie a především zcela profláknuté skladatelské postupy se podle mého názoru k postoji MUDVAYNE vůbec nehodí a dělá to z nich jen další tuctovou bandu příslušného žánru. Ani další skladby z tohoto trendu příliš nevybočují, agresivnější a dravější momenty jsou střídány těmi melodičtějšími a posluchačsky příjemnějšími, avšak žádná z následujících písní ve vás nezanechá nějakou trvalejší stopu. Občas se sice objeví celkem zajímavé hudební nápady, ale kapela jakoby najednou nevěděla co si s nimi má vlastně počít. Chybí mi zde nějaké jejich pokračování, zajímavé vyústění, dramatická vyvrcholení, gradace, překvapivé pointy, spodní proudy... Zdůrazňuji, že nemám zhola nic proti melodiím, ani čistším vokálům, dokonce ani proti samotnému popu, pokud je dělán s alespoň elementární dávkou příčetnosti a přijatelného vkusu, ovšem v hudbě MUDVAYNE je pro takový hudební prvek místo jen v případě, že je do ní začleněn nějakým logickým způsobem a poskytuje tak vítaný protiklad k těm agresivnějším polohám. To se zde ale naneštěstí neděje. Tyto dvě polohy zde stojí jakoby odděleně, což na mě osobně působí vyloženě rušivě. Ukazuje se, jak podstatnou roli v úspěchu předcházející desky sehrál producent David Bottrill (KING CRIMSON, TOOL). To, co on dokázal dotáhnout do konce, zakončit pointou a eventuálně ukázat další možné směřování, současný producent (a bývalý kytarista UGLY KID JOE) Dave Fortman (EVANESCENCE, SUPERJOINT RITUAL, CROWBAR, EYE HATE GOD, BOY SETS FIRE) bohužel pouze konstatuje. Ostatně výčet jím produkovaných kapel myslím jasně dokazuje jeho poněkud schizofrenní hudební apetit. Jeho produkce nejenom že kapele nepomohla dotáhnout a eventuelně rozvinout navržené hudební nápady, ale svou uhlazenou servilitou otupila jejich ostří a připravila je tak o jejich výlučnost. "Lost and Found" rozhodně není špatné album, výšin předcházejícího počinu ovšem ani zdaleka nedosahuje. Svým příliš uhlazeným zvukem a trendovými skladatelskými postupy se řadí spíše k průměru současného nu metalového spektra a to je na kapelu jejich formátu skutečně hodně málo.
