RECENZE
MUDVAYNE
The End Of All Things To Come
EPIC/SONY 52:26
Styl: nu-metal Stát: USA
Rok: 2003
Oproti minulosti MUDVAYNE opět poněkud pozměnili své image a přešli od make-upu k jakémusi temně futuristickému androidovi, který je něco mezi Vetřelcem a bankovním úředníkem, výtvarně hodně ve stylu H.R. Gigera. A stejně jako vzhled, změnila se i jejich hudba. Od ostře industriálního, metal/corového řevu průmyslového ghetta, kterým se prezentovali na svém debutu "L.D. 50", se dnešní MUDVAYNE transponovali do výrazně strukturovanější podoby, pro jejíž potřebu roztavili své vlastní hudební kořeny do jednolité a kompaktní slitiny nebývalé tvrdosti a odolnosti, zachovávajíc si ovšem svůj hrozivý lesk a dekadentní krásu. Vysoce explozivní, trhavinou nabušený zvuk kytary, drtící vše ve svém dosahu, tvrdá, dynamická a ostře ohraničená baskytara, bouřlivé, razantní a přesné bicí a ke všemu šílený řev toho maniaka Chüda, který se tentokrát snaží obohatit svůj hlasový rejstřík i o poněkud klidnější a emocionálnější polohy, takže místy připomíná Maynarda James Keenena (TOOL). Např. hned ve druhé skladbě "Trapped In The Wake Of A Organ" se po chvíli původní, zeppelinovsky nepravidelný rytmus bicích s tvrdě riffující kytarou zcela zklidní a Chüd přejde od děsivého ryku nadrženého neandrtálce k intonačně čistému a docela melodickému vokálu, což na jednu stranu přináší vítané odlehčení a sympatickou změnu, současně však je tento "klad" i jejich největší slabinou. Jak jsou MUDVAYNE v agresivních pasážích k prasknutí nabiti autentickou živočišnou energií a zuřivou nenávistí, tak se jim v těchto klidnějších místech tuto gradaci a napětí bohužel nedaří udržet na potřebné úrovni a výrazně tak ztrácejí na síle. Přestože producent David Bottrill (KING CRIMSON, TOOL) i samotná kapela dělá vše co je v jejich silách, mistrovství TOOL se v tomto ohledu rovnat skutečně nemohou. Přesto bych to považoval v tomto případě jen za drobnou vadu na kráse a beru to spíše jako slibné vykročení do budoucna. Dnešní MUDVAYNE jsou totiž v dokonalé kondici a když jedou na plný výkon, jen těžko hledají ve své váhové kategorii konkurenci. Kovově ostrý a brutálně syrový zvuk kytary společně s expresivním vokálem mnohdy vytváří až industriální pocit a právě v takových chvílích je kapela nejsilnější a dokonale přesvědčivá. MUDVAYNE se tímto albem vydali na dalekou a spletitou cestu vlastního uměleckého vyjádření, jejíž konec se ztrácí v nedohlednu. V každém případě se ale vyplatí je na této jejich pouti následovat, jelikož se na ní můžeme dočkat ještě mnoha příjemných překvapení.
