RECENZE
THE MUTANTS
Voodoo Blues
UNIVERSAL 40:49
Styl: orchestrální voodoo rock Stát: Finsko
Rok: 2003
Tato obskurní parta odstartovala svůj pochybný let v roce 1998 v rodných Helsinkách, původně jako rocková garážovka. V roce 2000 přibrali saxofonistu a hráče na perkuse a od té chvíle začaly jít věci maličko šejdrem. THE MUTANTS mají za sebou početné koncertování po rodném Finsku, ale-i sousedním Estonsku, Švédsku a Dánsku a na jejich hudebním projevu je to znát. Dejte dohromady LAURU A JEJÍ TYGRY, staré PINK FLOYD, THE KINKS, FRANKA ZAPPU, ISAACA HAYESSE a QUENTINA TARANTINA a začnete alespoň přibližně tušit, o co tady jde. Po prvních taktech úvodní skladby "Caligula" si uvědomíte, že vlastně posloucháte prastaré rhythm´n´blues, jenom trochu povzbuzené neposednými perkusemi a charismatickými hammondkami. V "High Ride" se navíc přidají řízné dechy a vliv soulu a funku se tím stane zřetelnějším. V závěru to rozbalí docela našláplý saxík a píseň tím získá na razanci. Následující "Voodoo Blues" zahájí dramatické afro rytmy, za nimiž nastupují srdnatě troubící dechy, vytvářející dojem mohutného big bandu, co posvačil špatné drogy. Bombastický orchestrální úvod k "Sin Hipster" se po chvíli změní v téměř psychidelickou záležitost, se zkouřenou kytarou a šuměním moře. Zájem THE MUTANTS o halucinogenní tóny dokumentuje ostatně hned další skladba "Lumbago" , která zní přesně jako staří PINK FLOYD ještě se Sydem Barrettem. Skvělá je i "Stampede Caravan", jíž vládne uřvaný saxík, pod nímž duní africké tamtamy a staří THE KINKS. Dává to nějaký smysl? Jejich eklektické instrumentálky jsou nepatrně bláznivé, konstruktivním způsobem ujeté a mírně znepokojivé, zahrané však se zřejmou chutí, ironií a nadhledem, který by vám mohl být sympatický. Doufám.
