RECENZE
NEUROSIS
Given To The Rising
NEUROT REC./DAY AFTER 70:46
Styl: emo dark metal Stát: USA
Rok: 2007
NEUROSIS jsou jednou z mála hudebních veličin, která se stala legendou ještě za svého života (uměleckého). Založili styl, pro který sice neexistuje žádný speciální hudební termín, ale který vždy zcela bezpečně poznáte. Velmi strukturovaný, komplexní zvuk, kde se střídají jemné, téměř ambientní pasáže s masivním a brutálně neúprosným metalickým hřměním. Dlouhé roky tu nebyl nikdo, kdo by se jim byť jen přiblížil, což se v posledních řekněme pěti letech podstatně změnilo a kapely které z nich vycházejí (nebo na ně přímo navazují), se rodí jako houby po dešti (viz. článek o Emo). Každé další album NEUROSIS očekávají jejich fanoušci velmi dychtivě a nejinak tomu bylo i v případě „Given To The Rising“. Album bez okolků otvírá velký kytarový rif jako od BLACK SABBATH, který je svázán s poněkud archaickými psychedelickými tendencemi, jakoby se zde NERUROSIS obrátili až někam na počátek 70. let ke kapelám HAWKWIND a VAN DER GRAAF GENERATOR. V následující „Fear and Sickness“ jsou to už ale zase typičtí NEUROSIS, s osaměle kvílící kytarou, která náhle akceleruje v mohutnou stěnu noise a la SONIC YOUTH a tribálním rytmem bicích, jež to celé ženou k neodvratnému konci, tvořeným čistě industriálním outrem. Další, trochu nostalgická „To The Wind“ se pomalu, jakoby líně vleče vpřed a má náladu letního podvečera, kdy se po parném dni trochu ochladí a vy jen tak sedíte v zahradě a koukáte na stromy. Do této idylky pak bez varování vtrhnou barbarské hordy a rozmetají ten váš blažený sen na atomy. Tímto způsobem by se dalo pokračovat skladbu po skladbě a já vás tím nechci unavovat. Jisté je, že NEUROSIS už dávno nejsou nejagresivnější parchanti široko daleko a že se postupem času jejich zájem stále více zaměřuje na vnitřní prožitek, na atmosféru a hledání nových podnětů. Jejich hudba jakoby zůstala trčet v nějaké časoprostorové smyčce uprostřed nekonečného vesmírného prostoru, který tu a tam zdemoluje megalitické hřmění právě se rodící galaxie, aby se pak z toho chaosu znovu narodilo něco nového a čistého. Jejich často velmi abstraktní hudební obrazy jsou zhusta přímo konfrontovány s primární, živočišnou a velmi fyzickou silou, jejímž prostřednictvím pak nabývají velmi konkrétní podobu. V tuto chvíli je předčasné mluvit o tom, jestli je „Given To The Rising“ nejlepším albem v jejich historii. Hudbě NEUROSIS je potřeba vždy dát trochu prostoru, v klidu ji vstřebat, zažít, na čas odložit a pak se k ní zase vrátit a ne ji na posezení zhltat jako hladový čokl a pak moudře rozprávět o jemných chuťový nuancích. V každém případě by vás ale neměla minout.
