RECENZE
NINE INCH NAILS
Year Zero
UNIVERSAL
Styl: elektro metal noise Stát: USA
Rok: 2007
Novou desku NINE INCH NAILS lze považovat za koncepční album, na němž nám jejich leader Trent Reznor nastínil dosti ponurou a vcelku blízkou budoucnost lidstva, kterou bude mít na svědomí nezodpovědná politika USA. To je jistě docela žhavé téma, i když z mého pohledu je až trochu „moc“ aktuální a zavání jistou podbízivostí, ale to je skutečně jen můj dojem a nechci tím jakkoliv zpochybňovat Reznorovi „dobré“ úmysly, nehledě na to, že hudebně je ta deska prostě parádní. Stejný tým, který vyprodukoval (což je asi nejpřesnější výraz) předchozí nemastnou neslanou desku „With Teeth“, tady najednou jakoby pokropen živou vodou chrlí výborné hudební nápady a zvukové extravagance, jako na běžícím pásu. Producent a zvukový designer (pěkný název že?) Atticus Ross (Barry Adamson, BAD RELIGION, RANCID, FROM FIRST TO LAST, Zach de la Rocha ), zvukový inženýr Alan Moulder (THE JESUS AND MARY CHAIN, MY BLOODY VALENTINE, A PERFECT CIRCLE, SMASHING PUMPKINS, MOBY) a pochopitelně Trent Reznor dokázali společným úsilím znovu oživit již několik let pouze živořící legendu a dát jí znovu smysluplný obsah. Celý materiál sice nese typický Reznorův skladatelský rukopis, ale tentokrát jakoby získal potřebný odstup i nadhled, díky němuž celý ten krám najednou začal zase perfektně fungovat. Desce dominuje opravdu neskutečně brutální elektronika, která místy získává až industriální charakter a já měl docela problém odlišit, co jsou ještě elektronické samply a co už zvuk distorzované kytary. Pak jsem to ale prostě nechal plavat a nechal se drtit. Reznor tentokrát vsadil na relativně krátké, úderné písničky, které ale na sebe vzájemně navazují, takže vzniká dojem kompaktního a jednolitého celku, kde ale přesně víte, když jedna skladba končí a druhá začíná. Typické je střídání klidnějších pasáží, kde napětí bublá pod povrchem, jako magma činné sopky, aby v příhodný moment explodovalo prudkým gejzírem nespoutané energie a bezuzdného noise. Všemu vládne výborný Reznorův vokál, který je podporován syrovou elektronikou, důrazným tempem, ale také velkými emocemi, výraznými melodiemi, opravdovou vášní a spoustou energie, což všechno dohromady činí tuto desku neskutečně přitažlivou. Dá se říct, že každá skladba vás dokáže něčím zaujmout a díky tomu si to album prostě vynutí vaši plnou pozornost od začátku až do konce. „Year Zero“ má atmosféru, nápady, charisma, skvělý zvuk, drsnou brutalitu i křehkou nevinnost a právě proto je to podle mě suverénně nejpřesvědčivější album od dob „The Downward Spiral“. Konečně!
