RECENZE
NINE INCH NAILS
Hesitation Marks
UNIVERSAL – 61:50
electro rock USA
Rok: 2013
Někdy v roce 2009 ztratil Trent Reznor o NINE INCH NAILS podle vlastních slov zájem a v následujícím čase se věnoval trochu jiným věcem. Spolu s Atticus Rossem a zpěvačkou WEST INDIAN GIRL Mariqueen Maandig (která je od roku 2009 jeho manželkou) založili post industriální projekt HOW TO DESTROY ANGELS, podílel se na soundtracku k filmu Davida Finchera „The Social Network“ a o něco později pracoval i na dalšímu Fincherově filmu „The Gilrl With The Dragon“. Materiál na aktuální desku tak začal vznikat až v průběhu roku 2012, kdy osvědčené producentské trio Trent Reznor, Atticus Ross a Alan Moulder začalo ve studiu intenzivně makat na nových skladbách. Reznor si je ale už moc dobře vědom, že základem všeho je dobrá písnička a že samotné studiové kejkle album nespasí. A tak přestože je nové album hodně elektronické a místy by se dalo označit i za experimentální, v drtivé většině skladeb převažují melodické refrény, které si můžete pískat ráno na hajzlu. Na samotném nahrávání „Hesitation Marks“ se podílela celá řada hostů zvučných jmen, i když v tomto případě bych o nich jako o hostech snad ani nemluvil. Vždyť např. kytarista Adrian Belew (KING CRIMSON, Laurie Anderson, TALKING HEADS, David Bowie atd.) hraje hned v šesti skladbách (z celkových čtrnácti), basák Pino Palladino (Eric Clapton, Jeff Beck, GENESIS...) ve čtyřech, Lindsey Buckingham (FLEETWOOD MAC) ve třech, stejně jako Eugene Goresther (AUTOLUX) nebo Llan Rubin z LOSTPROPHETS. Reznor tentokrát nechal kytary až na výjimky zahálet a celé album prošpikoval elektronikou a post industriálním rachotem, konejšeným tu a tam ambientními vsuvkami. Převažující automatický bubeník se stará o důrazné tempo, takže deska výborně šlape a přesto nepůsobí fádně ani sterilně. Přesně uprostřed alba narazíte na dva největší hity, tím prvním je skladba „Everything“, která sice zní jako nějaký cover od THE CURE, ale co by za něj tahle legenda v současné formě dala, že jo....a hned za ní letí „Satellite“, pomalejší ale o to důraznější kousek, s ťukající elektronikou a výborným refrénem. Časem ale zjistíte, že i ostatní skladby mají značný hitový potenciál a tak bude záležet na vašem osobním vkusu, kterým nakonec dáte přednost. Čím víc tu desku poslouchám, tím silnější se mi ty písničky zdají a čím dál častěji se mi na mysl vkrádá téměř kacířská myšlenka, že by se Reznor snad mohl konečně vyrovnat (a nebo i překonat????) svému dosud nejlepšímu dílu „The Downward Spiral“ z roku 1994. „Hesitation Marks“ je zvukově i producentsky do detailu dotažené dílo, které však nepostrádá značnou dávku emocí, melodických refrénů a živelné energie, takže výsledkem je téměř dokonalý hybrid. NIN aktuálně brázdí americká pódia v sestavě Trent Reznor kytara, zpěv, Robin Finck kytara, Josh Eustis baskytara, Llan Rubin bicí a Alessandro Cortini klávesy a syntezátory a my se můžeme jen těšit, až si to namíří i k nám, do Evropy.
