Rock Block - rockový hudební server

RECENZE


ILL NIŇO
Confession
ROADRUNNER/UNIVERSAL 59:40
Styl: nu-metal Stát: USA
Rok: 2004


Od debutové desky "Revolution/Revolución" z roku 2001 došlo v řadách ILL NIŇO k několika změnám. Kytarista Marc Rizzo odešel k SOULFLY a nahradil ho minimálně stejně kvalitní Ahrue Luster, druhá změna pak proběhla na postu perkusionisty, kde Rogera Vasqueze vystřídal Danny Couto. Do výsledného zvuku kapely se tyto změny ale nijak nepromítly a zůstalo vše při starém. I když ne zas tak úplně. ILL NIŇO sice na novém albu opět dovedně kombinují drsné metalové riffy s latinskou amerikou načichlou rytmikou a melodickými vokály, ale tentokrát to s tím cukrováním trochu přehnali. Udělali totiž stejnou chybu, jako např. TAPROOT, P.O.D., LOSTPROPHETS a nebo DISTURBED na svých posledních albech. Pouze rozmělňují již v minulosti stanovená témata a alibisticky jen opakují dříve osvědčený model. Jejich projev je navíc výrazně uhlazenější a melodičtější, což by samo o sobě ani tak nevadilo, jako že v těch chvílích nebezpečně přibližují mainstreamovému popu, což nějak nemůžu překousnout. Když do toho řežou a jedou na plný výkon, jsou dokonale přesvědčiví a tvrdí jako žula. Tam je vše OK. Ale v momentě, kdy zpěvák Christian Machado začne s tím svým přeslazeným bolestínským kňouráním, jde to celé ke dnu. Tyto dvě polohy jsou natolik rozdílné, že mi ILL NIŇO připadají stejně schizofrenní, jako Jekyll a Hyde. Jednou jsou brutální, suroví a stoprocentně uvěřitelní, po druhé vypulírovaní, spořádaní a pokorně se lísající. Nevadí mi sakra melodie, ale musí to mít celé nějakou logiku a taky důvod. Tady jej ale nějak nevidím. Jediný který mě napadá je, snaha přiblížit svůj zvuk mainstreamu, což je opravdu politováníhodné. Úplně mě tím svým cukrkandlovým vrkáním otrávili. Holky se ale na to asi budou lovit skvěle.


 

Mytí Oken Brno   |   Lukáš Berta   |   Linky