RECENZE
NORMA JEAN
O God, The Aftermath
EMI 47:00
Styl: nuclear metal core Stát: USA
Rok vydání: 2005
Kvintet NORMA JEAN je dalším přírůstkem do soutěže o nejbrutálnější jazzovou kapelu a jestliže vás v této souvislosti napadají kapely jako DILLINGER ESCAPE PLAN, MASTODON a nebo THE END, jste bezpochyby na správné adrese. Posledních 5 let strávili na cestách a na jejich druhém albu "O God, The Aftermath" je to rozhodně znát. Jejich výkon je zcela suverénní, hráčsky precizní a ďábelsky nesmlouvavý. Producent Matt Bayles (ISIS, MASTODON, BOTCH) jim předal vše, co pochytil spoluprací s výše uvedenými soubory a tak se v jejich hudbě logicky objevují společné hudební znaky, jež ale vlastně celý žánr definují. Spalující energie, jazzové kytarové breaky, komplikovaná ale nekompromisní rytmika, brutální vokál a enormní nasazení. Oproti výše jmenovaným souborům má NORMA JEAN řekl bych přece jen o něco hrubší a drsnější zvuk a jejich záliba v opravdu těžkých heavy riffech je nepřehlédnutelná. Permanentní souboje obou kytar jsou zásadním středobodem jejich hudby a nejšťastnější jsou ve chvíli, kdy mohou spojit své síly a vypustit ze sebe tu bestii, která má sílu zbořit hradby Jericha. Tempo je velmi strukturované a značně proměnlivé, rytmické i harmonické zvraty jsou tu stejně běžné, jako vajgly na chodníku. Nejsou jim cizí ani jazzové postupy a jejich ďábelské mikro stop timy jsou jen krátkými zastávkami v pekelné jízdě bláznivým lunaparkem, kde za chvíli nevíte co je dole a co nahoře. Mohutný řev Cory Brandana má sice pouze jeden rozměr, ovšem ten jeho krutý válečný ryk vychází až odněkud z útrob a mě nejde do hlavy, jak při takovém nasazení to mohou jeho hlasivky zvládat déle, než jen pár pikosekund. Jejich hráčská zdatnost je nesporná a ve spojení s brutální agresivitou je tato kombinace přímo vražedná. NORMA JEAN se nehrnou bezvýhradně vpřed jako nějaké tupé stádo splašených bizonů, ale dokážou v příhodný moment také zvolnit a náležitě si to i vychutnat. V těchto sporadických momentech se zkreslený vokál pokouší o náznaky melodií, kytary jsou zklidněné, rytmika utlumená, avšak ani tehdy NORMA JEAN neztrácí svůj smysl pro napětí a přesvědčivost. Dokonce v takových chvílích mají něco z fenomenálních NEUROSIS. Skladby na novém albu navazují plynule jedna na druhou a vytvářejí tak dojem jednolitého a pevně semknutého organismu, pulzujícího dravou energií. Radikální hudba vyžadující radikální postoje.
