RECENZE
NEW YORK DOLLS
Cause I Sez So
UNIVERSAL 41:37
Retro rock USA
Rok: 2009
Tři roky po vydání návratového a podle mě silně přeceňovaného alba „One Day It Will Please Us to Remember Even This“ jsou zde NYD s další studiovou deskou, o jejíž produkci se tentokrát postaral Todd Rundgren, který mimo jiné produkoval i jejich stejnojmenné debutové album z roku 1973. NYD tentokrát vystřihli vcelku nekomplikované, skladatelsky tradiční a přitom žánrově pestré album, které je takovou projížďkou rockovým panteonem posledních 40. let, čímž jsem chtěl decentně naznačit, že vykradli koho mohli. Titulní „Cause I Sez So“ jsou umírněnější AC/DC, „This Is Ridiculous“ kopíruje téměř do detailu Toma Waitse, „Lonely So Long“ má popovou eleganci BEATLES, „Temptation to Exit“ je melodramatickou baladou ve stylu URGE OVERKILL, závěrečná „Exorcism of Despair“ zase silně připomíná legendární MC5 a to ani nemluvím o rock a billy v „Nobody Got No Bizness“ a nebo reggae v „Making Rain“. Nejsem v tomto ohledu nijak úzkoprsý a žánrová pestrost mi nijak nepřekáží, navíc i krást se musí umět a NYD to tady dělají skutečně s velkou elegancí a zjevnou rutinou, ale díky tomu nějak nevím, jak vlastně chtějí NYD doopravdy znít? Možná jako, v podle mě, nejzajímavějších skladbách "My World" s retro psychedelickou atmosférou a "Making Rain", ve které se střídá lehce nostalgický pocit s důraznějšími momenty a David Johansen tady zní trochu jako Johnny Cash. Ale-i ostatní písničky jsou (když ovšem odhlédnu od již zmiňované „inspirace“) dobře napsané, aranžérsky zajímavě udělané a zahrané s rutinním přehledem v tom dobrém slova smyslu. Nejpříjemnějším překvapením je pak kytara Sylvaina Sylvaina, jehož hra je zde velmi pestrá, nápaditá a v každé skladbě se blýskne pěkným sólem, či zajímavým kytarovým motivem. Celkově bych řekl, že i přes výše uvedené výhrady je nové album o třídu lepší než to předchozí a působí na mě daleko skromnějším, avšak možná právě proto daleko muzikálnějším dojmem
