RECENZE
MICHAL PAVLÍČEK
Beatová síň slávy
SONY BMG 77:58
Styl: rock Stát: ČR
Rok: 2006
Album je záznamem akce, která proběhla v červnu loňského roku v pražské Sazka aréně a šlo o uvedení Michala Pavlíčka do Beatové síně slávy. Pavlíček měl v té době myslím i narozeniny a tak se celá akce změnila v jakousi mega narozeninovou párty, na níž se střídali gratulanti jak na běžícím pásu. Musím se přiznat, že jsem o hodnocení této desky nijak nestál, ale ne vždy si člověk může vybírat. Ocitnul jsem se teď v nezáviděníhodné roli rejpala, který se ocitnul na večírku, kde se kromě něho všichni výborně baví a on se tam jen tak motá a pořád něco kritizuje. Tak jo. Proti Pavlíčkovi nic nemám a jako hudebníka jej naprosto respektuji, ale bohužel musím říct, že se v tomto případě ke gratulantům nepřipojím. Celý problém spočívá v tom, že Pavlíček tentokrát chtěl, aby jeho fanoušci měli možnost slyšet známé skladby PRAŽSKÉHO VÝBĚRU, STROMBOLI a dalších projektů v trochu odlišné podobě. A tak se kromě klasické rockové kapely na pódiu Sazka arény objevil i Symfonický orchestr Českého rozhlasu, dívčí sbor Brécy a celá řada zpěváků a zpěvaček, kteří s Pavlíčkem v minulosti spolupracovali (či stále ještě spolupracují). Uřídit takový kolos aby z toho nebyl zvukový guláš je téměř nadlidský úkol a to se tady bohužel nepodařilo. Místo toho, aby mohutný zvuk orchestru zdůraznil potenciál, jaký v sobě Pavlíčkovi skladby bezpochyby mají, působí většinou jen zmatek a díky příliš bombastickým aranžmá vypadá i taková přímočará vypalovačka jako je „Olda přítel můj“ jako estrádní číslo z televizních show. Právě pod tíhou příliš nabubřelých aranžmá se podstata uvedených skladeb často zcela ztrácí, nehledě na to, že se z nich téměř zcela vytratilo alespoň elementární vzrušení, vášeň a emoce, což je pro mě osobně naprostá podstata rock and rollu. Celé je to příliš profesorské, formální, postavené na efekt a nikde ani náznak nějaké pokory a nadhledu. Samostatnou kapitolou jsou pak zpěváci, kteří dnes v drtivé většině působí v komerčních muzikálech a jen matně si vzpomínají na doby, kdy dělali rock and roll. Po technické stránce jim toho můžete vytknout jen málo, ale co se týká výrazu a celkového prožitku, jsou úplně mimo. Výjimku tvoří Tomáš Hájíček z KRUCIPÜSKU, který jako jediný zůstal svůj a díky tomu tam působí jeho drsný rockerský projev, jako pěst na oko. Docela si mi líbila i Lenka Dusilová v „Lucrezia Borgia“, kterou zazpívala čistě a bez zbytečných serepetiček. Tečka. Když to celé srovnám třeba s albem „No Quarter“ dua Page/Plant, je to opravdu k pláči. Zatímco tam se naprosto geniálním způsobem spojily dohromady síly rockové kapely se symfonickým orchestrem a partou marockých bubeníků, kde není ani jedna nota špatně a kde notoricky známé písně LED ZEPPELIN najednou získaly zcela nový a třpytivě neokázalý šat, v případě Pavlíčka jsou to jen jakési divadelní kostýmy, které sice zdálky vypadají docela honosně, ale zblízka je to jen laciný šunt. Možná někdo namítne, že srovnávat Pavlíčka s LED ZEPPELIN je trochu přehnané. Ok. Tak s čím tedy? Se Superstar a nebo Vyvolenými? Fajn. V tomto směru je to bomba! Spokojeni?
MICHAL PAVLÍČEK
Beatová síň slávy
SONY BMG cca 112 min
Styl: rock Stát: ČR
Záznam tohoto koncertu vyšel současně i na dvd, z čehož jsem měl po zkušenostech z audio nahrávky ještě větší obavy, ale musím přiznat, že je v tomto případě celkový dojem o něco přijatelnější. Celý koncert totiž velmi profesionálním způsobem nasnímala Česká televize a výsledkem je velmi kvalitní obraz i zvuk. Navíc velmi dobře sestříhaná obrazová složka odvede vaši pozornost od té hudební, což je v tomto případě bohužel ku prospěchu věci. Zaujala mě tady pouze písnička „Bílej sníh“ v podání Moniky Načevy, která mi svým lehce zastřeným hlasem trochu připomněla Martu Kubišovou a jejíž velmi civilní projev působí v tom nafintěném společenství velmi osvěžujícím dojmem. Michal Pavlíček se tímto záznamem postavil na úroveň televizní zábavy pro masy a to není místo, kam bych ho chtěl následovat.
