RECENZE
PINS
Pins
BELLA UNION – 33:26
indie rock UK
Rok: 2013
Je poměrně zajímavým jevem, že dívčí kapelu prostě poznáte hned po prvních tónech a přitom o ní ani nemusíte nic vědět. Mají jakýsi těžko definovatelný způsob hraní, či schopnost osobitého šíření zvuku...no čert ví čím to opravdu je, každopádně vás ten specifický zvuk ihned praští přes uši. Tyhle holky pocházejí z Manchesteru a už během první skladby se mi vybavily vzpomínky na kapely, jako THE BREEDERS, UT, BABES IN TOYLAND a nebo SIOUXSIE AND THE BANSHEES, což sice nebyla ryze ženská kapela, ale napadla mě hlavně kvůli zpěvu Faith Holgate, která mi občas trochu připomněla Siouxsie Sioux. Poměrně čistý a lehce naivní vokál říznutý trochou punkové jízlivosti a arogance byl pro tyhle kapely téměř symptomatický a i tuzemské formace, jako ZUBY NEHTY (a další) by o tom mohly vyprávět. Samozřejmě že PINS jsou úplně jiná generace (podle fotek stěží 20), ale jak se ukazuje, problémy mají podobné a i výrazové prostředky zůstaly vcelku „tradiční“. V 90. letech se tomu říkalo alternativní rock, ale dnes už na tom nic alternativního není. Mix indie rocku, post punku a grunge jistě není žádný převratný objev, ale podstatné myslím je, jak k tomu kapela přistupuje. A z hudby PINS je přímo fyzicky cítit, že tohle JE jejich osobní výpověď a současný životní postoj, což je pro mě mnohem cennější, než dokonale vypucovaný zvuk a drahá produkce.
