RECENZE
PRONG
Beg To Differ
EPIC
Sestava: Tommy Victor - kytara, Mike Kirkland - basa, Ted Parsons - bicí
Produkce: Mark "Anthrax" Dodson
Seznam skladeb: For Dear Life, Steady Decline, Beg To Differ, Lost and Found, Your Fear, Take It In Hand, Intermenstrual DSB, Righ To Nothing, Prime Cut, Just The Same.
Rok vydání: 1990
Čas: 45:25
Kapelu PRONG tvoří trio hudebních veteránů z respektovaných new yorských kapel. Kytarista a zpěvák Tommy Victor působil dříve v LIVE SKULL, MISFITS a RADIANT BOYS společně s Roli Mosimanem, který je známnější z pozdějšího působení u SWANS a WISEBLOOD (s Jimem Foetusem). Mike Kirkland hrál na basu v DAMAGE a bubeník Ted Parsons strávil tři roky u SWANS a natočil s nimi tak skvělé desky, jako "Greed", "Holy Money" a "Children Of God". V průběhu let stále více nasírán Girovým příklonem k Leonardu Cohenovi byl nucen emigrovat a založit si vlastní formaci. Ovlivněni Black Sabbath, Led Zeppelin, Cream a později Killing Joke, Joy Division, Chrome, Black Flag a celou tehdy právě se rodící H/C scénou, roztavili metal s hardcorem a industriálem do kruté slitiny metalického noise, ve které je tolik rytmických změn, kytarových akcelerací a zpomalení, tolik odboček, průjezdů, nadjezdů a tunelů, až se člověk diví, že dokáží tyto melodie zahrát víc jak jednou. První dvě alba "Primitive Origins" a "Force Fed" přes svou nespornou originalitu měla jedinou slabinu a to, že jejich hudba příliš často degenerovala na speed metal. Speed stojí za hovno. Uspokojuje až příliš snadno, nejsou v něm žádné spodní proudy, kromě rychlosti už dál nic nenabízí. Letí bezhlavě vpřed a tenze je v prdeli. Tvrdý rock (záměrně neříkám metal) je nejlepší, když je jenom o krok před vámi. Jen tak si vás může podmanit. Jejich třetí album "Beg To Differ", však znamená skutečný průlom v chápání hudby, jež je všeobecně považována za metal. Svým postojem se PRONG řadí jednoznačně do undergroundu. Jednak svým důsledným vyhýbání se show businessu, jehož praktiky naopak tvrdě kritizují a také proto, že si až donedávna Tommy s Mikem vydělávali na chleba v new yorském klubu CBGB´S. Ten první jako zvukař a druhý (větší vazoun), jako vyhazovač. V textech nenajdete ani stín přiblblé satanské symboliky, či levný úlet do světa fantazie. Zajímá je především realita a k té mají rozhodně co říct. Hudebně jsou PRONG v "Beg To Differ" preciznější, zaostřenější, jasnější a mnohem tvrdší, než kdykoli před tím. Není tu žádný přebytečný tuk, jen svaly a šlachy. Každý nástroj hraje s téměř chirurgickou přesností, jakási obdoba středověkého asketismu, aniž by však hudba ztatila cokoli na své živočišnosti a dravosti. Ted Parsons je typem zuřivého bubeníka, který jako by zmutoval v obrovskou chobotnici s osmi chapadly. Nepravidelné, zakopávající tempo je permanentně masírováno maskuliní basou a všudypřítomná kytara pálí jeden tvrdý riff za druhým. Neustálé změny tempa a rytmu vás drží v neustálém napětí a jestliže tohle má být tedy metal, jsem jeho fandou až na věky. Masivní, kompaktní zvuk, kde není místo pro onanistická sóla. Vše je podřízeno celku a ten pak má sílu zúrodnit severočeskou pánev. Poslouchat PRONG je stejné, jako se hnát v silné káře po úzké, horské silnici. Vlevo, vpravo, nahoru , dolů, vše v rychlém sledu, řadit, brzda, hned plyn, okamžitá akcelerace, opět tvrdě na brzdy, podřadit, motor skučí jako zvíže, kára se celá jenom třese, hlavně neztratit otáčky, TEĎ- vyrazit, smrad ze spálené gumy, odstředivá síla tě tlačí do sedadla, budíky nadoraz, sakra, co tady dělá ten náklaďák...PRONG nejsou ani současní, ani staromódní. Jsou izolovanou, samostatnou jednotkou, která vytváří svůj vlastní, soukromý svět. A v tom je jejich síla.
