RECENZE
REVOLTING COCKS
Cocked and Loaded
13TH PLANET RECORDS 43:17
Styl: elektro hard core Stát: USA
Rok: 2006
REVOLTING COCKS vznikli v roce 1986, jako jeden z mnoha vedlejších projektů Al Jourgensena (MINISTRY) v té době. Upozornili na sebe surovým „živákem“ „You Goddamned Son of a Bitch“ z roku 1988, ale vrcholem se stalo až následující „Beers, Steers + Queers“ z roku 1990. Pak už jen lapali po dechu, aby v roce 1993 vydechli naposled. Pochybnými biologickými pokusy se Alovi podařilo tuto polorozpadlou elektro-metalovou obludu nyní znovu oživit, ale ukázalo se, že trpí stejnou evoluční poruchou, jako její druhové dvojče MINISTRY. A to je, že vlastně nemá co říct. Ne že by se Al nesnažil, jenže jeho úsilí (stejně jako u MINISTRY) padá stále jaksi do prázdna. Úvodní otvírák „Fire Engine“ složil Iggy Pop (spolu s Alem) a skladba nese jeho typický skladatelský rukopis. Přímočará rocková písnička s dobrým refrénem, kterou někdo prohnal drtičkou na štěrk. „Caliente (Dark Entires)“ je cover verzí stejnojmenné skladby ikony gotického rocku BAUHAUS, která se ovšem v podání REVCO změnila ve zfetovanou noční můru, k čemuž podstatným způsobem přispěl vokál Krále všech buranů, Gibby Haynese z BUTTHOLE SURFERS. Svým typickým způsobem se zhostil role zpěváka i punkový revolucionář Jello Biafra (DEAD KENNEDYS), takže skladba „Dead End Streets“ připomíná násilné činy, jež páchal v 90. letech pod vlajkou LARD (Biafrův vedlejší projekt s Jourgensenem). Dále se na albu podílela známá hudební esa, jako např. Rick Nielsen a Robin Zander z CHEAP TRICK, Stevie Banch ze SPYDER BABY, Phildo Owen ze SKATENINGS a nebo Billy Gibbons ze ZZ TOP a jejich přínos je značný, ovšem celý problém REVCO a potažmo i MINISTRY však spočívá někde jinde. Al Jourgensen který zmiňované formace reprezentuje umělecky zamrzl někdy na začátku 90. let a od té doby běhá jako vlk v kleci pořád dokola v těch samých nekonečných smyčkách. Syntetický, elektronicko-metalický zvuk s industriálním podtextem, jehož úporné bušení vyvolávalo v minulosti u slabších jedinců silnou neurózu a stavy úzkosti, působí dnes stejně neškodně, jako zvuk stíhačky z 2.světové války. Jednotlivé skladby jsou až příliš dlouhé na to, že mají jen jeden rytmus a jeden riff a jejich neustálé omílání má za následek pouze to, že se vám začnou nudou otvírat ústa. REVCO jsem měl v minulosti vždycky hodně rád a nechci vzbudit dojem, že jejich nové album je totální propadák, ale bohužel jen opakuje již mnohokrát sdělené standardy a na tom já osobně nevidím nic obdivuhodného.
