Rock Block - rockový hudební server

RECENZE


BLACK SABBATH
Never Say Die
SANCTUARY/BMG 60 min
Styl: hard rock Stát: UK
Rok vydání: 2003


Tento koncert byl natočen v roce 1978 a zachycuje přelomový moment v historii BLACK SABBATH. Toto unikátní vystoupení je totiž jedno z posledních, které kapela zahrála v originální, "klasické" sestavě - Ozzy Osbourne, Tony Iommi, Geezer Butler a Bill Ward. Ozzy je ve svém pověstném bílém oblečku s třásněmi skutečně ve formě, i ve vypjatých polohách jistý a pevný jako skála, neustále s rukama nad hlavou, nepolevující a burcující publikum, živelný, charismatický, nabitý energií a proletářsky dekadentní. Pravým opakem je jeho černý ekvivalent - kytarový mág Tony Iommi. Rockový aristokrat, oblečený ve stejném, ale jako vesmír černém obleku a s nezbytným kovovým křížem kolem krku. Při svých kytarových sólech se blíží až exstatickému vytržení, je zcela ponořený do hudby, soustředěný a zdánlivě nevnímající své okolí. Geezerova baskytara je jako obvykle stabilizujícím prvkem, přesná a neochvějná jako ruka lukostřelce a pomáhá tak budovat pevné základy této pochmurné katedrály. A jestliže je Butlerova basa maltou, pak Wardovi bicí jsou jejími stavebními kameny. Polonahý, vousatý Viking se zapletenými copánky, který je za hradbou svých bubnů sotva vidět. Žádný brilantní, sofistikovaný hráč, ale tvrdý bijec a opravdová rock´n´rollová těžká váha. Koncert zahájili skladbou "Symptom Of The Universe" a pak už se na vás sype jedna osvědčená temná perla za druhou: "War Pigs", Snow Blind", "Electric Funneral" a nebo "Black Sabbath", ale-i novější kompozice, jako např. "Never Say Die", "Rock and Roll Doctor" a nebo "Dirty Woman". Celý set pak uzavírá temně mystické boogie "Children Of The Grave" a po závěrečných titulcích zazní ještě jako přídavek jediná "punková" píseň BLACK SABBATH - nepostradatelný "Paranoid". Je zřejmé, že kapela byla v té době evidentně v dobré kondici a nic nenasvědčovalo tomu, že by do roka měla v tomto složení přestat existovat. Jedinou vadou na tomto jinak vydařeném záznamu je naprosto katastrofální zvuk, který tak sráží tuto kolekci na hodnotu pouhého dokumentárního materiálu. Nechce se mi ani věřit, že v dnešní digitalizované době nešlo s tím zvukem něco udělat. Absence jakýchkoliv bonusů však naznačuje, že je to celé šito až příliš horkou jehlou a že se vydavatel zřejmě spoléhá na kultovní postavení této formace a na to, že jejich fanoušci "spasou" všechno, co se jim předhodí. No já bych si tím tak jistý nebyl.

Technické údaje: obraz - 4:3, zvuk - dolby digital 2.0 a 5.1 (čistě teoreticky)



 

Mytí Oken Brno   |   Lukáš Berta   |   Linky