RECENZE
BLACK SABBATH
Never Say Die
SANCTUARY/BMG 60 min
Styl: hard rock Stát: UK
Rok vydání: 2003
Tento koncert byl natočen
v roce 1978 a zachycuje přelomový moment v
historii BLACK SABBATH. Toto unikátní vystoupení
je totiž jedno z posledních, které kapela
zahrála v originální, "klasické"
sestavě - Ozzy Osbourne, Tony Iommi, Geezer
Butler a Bill Ward. Ozzy je ve svém pověstném
bílém oblečku s třásněmi skutečně ve formě,
i ve vypjatých polohách jistý a pevný jako
skála, neustále s rukama nad hlavou, nepolevující
a burcující publikum, živelný, charismatický,
nabitý energií a proletářsky dekadentní. Pravým
opakem je jeho černý ekvivalent - kytarový
mág Tony Iommi. Rockový aristokrat, oblečený
ve stejném, ale jako vesmír černém obleku
a s nezbytným kovovým křížem kolem krku. Při
svých kytarových sólech se blíží až exstatickému
vytržení, je zcela ponořený do hudby, soustředěný
a zdánlivě nevnímající své okolí. Geezerova
baskytara je jako obvykle stabilizujícím prvkem,
přesná a neochvějná jako ruka lukostřelce
a pomáhá tak budovat pevné základy této pochmurné
katedrály. A jestliže je Butlerova basa maltou,
pak Wardovi bicí jsou jejími stavebními kameny.
Polonahý, vousatý Viking se zapletenými copánky,
který je za hradbou svých bubnů sotva vidět.
Žádný brilantní, sofistikovaný hráč, ale tvrdý
bijec a opravdová rock´n´rollová těžká váha.
Koncert zahájili skladbou "Symptom Of
The Universe" a pak už se na vás sype
jedna osvědčená temná perla za druhou: "War
Pigs", Snow Blind", "Electric
Funneral" a nebo "Black Sabbath",
ale-i novější kompozice, jako např. "Never
Say Die", "Rock and Roll Doctor"
a nebo "Dirty Woman". Celý set pak
uzavírá temně mystické boogie "Children
Of The Grave" a po závěrečných titulcích
zazní ještě jako přídavek jediná "punková"
píseň BLACK SABBATH - nepostradatelný "Paranoid".
Je zřejmé, že kapela byla v té době evidentně
v dobré kondici a nic nenasvědčovalo tomu,
že by do roka měla v tomto složení přestat
existovat. Jedinou vadou na tomto jinak vydařeném
záznamu je naprosto katastrofální zvuk, který
tak sráží tuto kolekci na hodnotu pouhého
dokumentárního materiálu. Nechce se mi ani
věřit, že v dnešní digitalizované době nešlo
s tím zvukem něco udělat. Absence jakýchkoliv
bonusů však naznačuje, že je to celé šito
až příliš horkou jehlou a že se vydavatel
zřejmě spoléhá na kultovní postavení této
formace a na to, že jejich fanoušci "spasou"
všechno, co se jim předhodí. No já bych si
tím tak jistý nebyl.
Technické údaje: obraz - 4:3, zvuk - dolby digital 2.0 a 5.1 (čistě teoreticky)