RECENZE
SLIPKNOT
Vol. 3 (The Subliminal Verses)
ROADRUNNER/UNIVERSAL 60:08
Styl: nu-metal Stát: USA
Rok: 2004
Už první takty úvodní skladby nového alba napovídají, že v táboře SLIPKNOT došlo ke změnám a ne zrovna ledasjakým. Do hudby SLIPKNOT totiž plnou parou vpluly melodie, aniž by přitom kapela učinila jakékoliv umělecké ústupky. Jejich aktuální zvuk je daleko experimentálnější a otevřenější než kdykoliv předtím a myslím, že angažovat producenta Rick Rubina (AUDIOSLAVE, SLAYER, RED HOT CHILI PEPPERS, SYSTEM OF A DOWN) byl geniální tah. Aniž bych chtěl jakkoliv zpochybňovat zásluhy samotné kapely, dal bych krk na to, že to byl právě on, kdo tuto změnu inicioval. Dokázal ty maniaky přesvědčit, že melodie nejsou nic, za co by se museli stydět a že tím mohou jedině získat. Klidná, výrazně melodická, přesto zvukově velmi zajímavá a vysoce strukturovaná úvodní píseň "Prelude 3.0" pomalu zesiluje svůj tlak a nezadržitelně míří až ke svému vypjatému finále. Možná tomu nebudete věřit, ale celé to připomíná jakousi temnější a hrozivější podobu FAITH NO MORE. Už v následující "The Blister Existsts" je ale zase vše při starém. Vybuchující palba bicích a zdvojených perkusí, zuřivé kytarové záseky, dunící basa, industriální samply a děsivý ryk toho pošuka Corey Taylora víří prach a třese základy Světa. Coreyův vokál tentokrát plynule přechází od hysterického řevu do melodického a intonačně čistého projevu, aniž by cestou ztratil svoji sílu a expresi. Z hudebního hlediska je album hodně ovlivněno SLAYER, ale rozhodně v tom pozitivním slova smyslu. SLIPKNOT se obrací ke svým vzorům ne proto, aby je bezostyšně vykrádali, ale aby se jimi nechali inspirovat - a to je OK. Začali také více využívat našláplé doprovodné sborové vokály, typické spíše pro hard core, čímž ještě víc zahustily svůj už i tak dost masivní zvuk. V písni "Duality" (což je první singl) vyvolají SLIPKNOT opět ducha FAITH NO MORE a stejně jako oni zde dovedně střídají melodické a tvrdě rockující pasáže. Po pár opakováních se mi stalo něco neslýchaného. Přistihl jsem se, jak si ústřední melodii této skladby pískám v koupelně při holení...no věřili byste tomu? "Circle" je myslím vůbec první skutečně lyrická písničky SLIPKNOT. Akustická kytara, citlivě zaranžované smyčce a trocha disharmonické elektroniky a samplů v závěru vytváří spolu s Coreyovým melodickým a trochu zastřeným vokálem velmi zajímavou a poněkud bolestnou atmosféru. Opravdová perla. Druhá polovina alba neztrácí dech, spíše naopak. Začne to již u "Vermilion", další výrazně melodické skladby s psychidelickými samply, která si přesto uchovala zdravou agresi a ostrou hranu. A pokračuje to dál k "The Virus Of Life", kterou charakterizují zlobně vrčící temné industriální samply, plíživé tempo a zkreslený vokál s brutálními kytarovými riffy. Závěrečná lahůdka "Danger-Keep Away", vám opět připomene FAITH NO MORE, silná, trochu melancholická melodie plná smutku, se zajímavým zvukem kláves a troškou elektroniky a klidným, zasmušilým vokálem, plným bolestných emocí. SLIPKNOT nahráli umělecky velmi silnou a vyrovnanou desku, kterou jsem si - upřímně řečeno - nikdy nemyslel, že natočí. Z hudebního hlediska konečně dospěli a vyzráli, aniž by přitom popřeli sami sebe. Tohle je brutální, prdel nakopávající a přitom melodicky emocionální pecka, která nemá žádnou slabinu. Bez diskuzí nejlepší album jejich kariéry.
