RECENZE
SYSTEM OF A DOWN
Mezmerize
SONY 37:17
Styl: fusion metal Stát: USA
Rok vydání: 2005
Můj první dojem z nového alba SOAD byl takový, že snad poslouchám nějakou jinou kapelu. Nemohl jsem tomu uvěřit! Odlišný zvuk, jiná barva kytar, spíš klasické thrash metalové riffy než punkové breaky, rozdílný skladatelský rukopis, místo Serj Tankianového plamenného burácení nějaké bezvýznamné kňourání a namísto ukrutného válečnického ryku jakési popové melodie... No, musím přiznat, že po několika uplynulých dnech, kdy jsem tu desku téměř nevyndal z přehrávače, se na celou věc už dívám trochu jinak, ale ta prvotní pachuť zůstala. Ale vezměme to raději po pořádku. S tím vokálem se to má tak, že se na novém albu v daleko větší míře prosazuje kytarista Daron Malankian, což není žádná novinka. Bylo tomu tak i v minulosti, jen s tím rozdílem, že jeho vokální příspěvek byl vždy v intencích doprovodného vokálu, který plnil pouze podpůrnou funkci a eventuálně přispěl nějakou hlasovou abnormalitou. Tento model myslím velmi dobře fungoval až do chvíle, než si Daron řekl, že vlastně není zase tak špatný zpěvák a že by měl tudíž dostat více příležitostí to dokázat. Jeho vokál je ale naneštěstí zcela tuctový a tomu Tankianovému nemůže v žádném případě konkurovat. Ke všemu se Serj pro mě zcela nepochopitelně stáhnul do pozadí a jeho fenomenální hlasový projev nedostává zdaleka tolik prostoru jako v minulosti, což pokládám za fatální chybu. Z kompozičního hlediska pak mají podle mě nové písně daleko jednodušší a "průhlednější" stavbu, jejich melodie jsou nyní snadno zapamatovatelné a řekl bych dokonce až popově vlezlé. Kytara už nemá tak ostrý a syrový zvuk a její v podstatě klasické thrash metalové riffy mě nijak neoslňují. A jak jsou na to jednotlivé skladby? Po nic neřešícím intru přichází na řadu první singl z alba "B.Y.O.B.", který z počátku ještě tak nejvíc připomíná staré SOAD, jenže po standardně nadupané a pekelně obratné punk metalové smršti s Tankianovým vášnivým řevem, přijde na řadu milý popěvek, který to celé změní v nějaký zvláštní mix DEAD KENNEDYS a KYLIE MINOGUE. Pokus o teatrálnost a la QUEEN ve skladbě "Cigaro" také moc nevyšel a následující slušně šlapající polka "Radio/Video" ztrácí na body sice efektními, ale zjevně příliš vykalkulovanými dynamickými střihy. "This Cocaine..." začíná jako demo nějakých lokálních hrdinů a pokračuje dvojhlasným muzikálovým žonglováním se slovy, ovšem tentokrát nemá to jejich teatrální skotačení žádný zjevný důvod a působí poněkud násilně. Nejvíc mě ale irituje předposlední skladba "Old School Hollywood" s nelogicky použitým moogem a hlasovým vocoderem, téměř diskotékovým rytmem a hlavně donekonečna opakovaným refrénem, z něhož mě už svrbí prst na spoušti. Závěrečná "Lost In Hollywood" je naproti tomu opravdu příjemná písnička s pěknou melodií, která by se skvěle vyjímala na dalším albu RED HOT CHILI PEPPERS, co ale dělá na desce SOAD skutečně nechápu. Myslím, že celý problém tkví v tom, že jejich hudba přestala být instinktivní a do značné míry spontánní a stala se vědomou. SOAD už přesně ví v čem je jejich největší síla a snaží se to nejenom zopakovat, ale pokud možno ještě zdokonalit. A v tom vidím možná paradoxně jejich hlavní problém. Z jejich hudby se totiž do značné míry (naštěstí ne zcela) vytratil ten úžasný pocit spontánní, burácející a nespoutané jízdy, jako když se stanete očitými svědky dopravní nehody či živelné katastrofy. Dnešní SOAD nejsou horší než dřív, jsou jen jiní. Jsou profesionální. Jejich skladby jsou kompozičně asi nejpropracovanější, dynamické, skladatelsky pestré, s výraznými melodiemi a hudebními nápady, ale schází jim skutečná vášeň, divoká nespoutanost, živočišná dychtivost. Stalo se jim to, co jsem doufal že je nikdy nepotká. SOAD dospěli. Jsou nyní rozumnější a serióznější ale to já jsem rozhodně NECHTĚL!!! Přál jsem si, aby zůstali barbarští, necivilizovaní, blázniví a nepolapitelní. Ale to se bohužel nestalo! Je jasné, že i přesto (a možná právě proto) se bude nové album dobře prodávat, pro mě osobně však bude z výše uvedených důvodů "Mezmerize" neslabší nahrávkou v jejich kariéře. První popové album od SYSTEM OF A DOWN? A budou následovat další?
