RECENZE
SOULFLY
Prophecy
UNIVERSAL 55:03
Styl: ethno metal core Stát: Brazílie
Rok: 2004
Musím říct, že na mě Max Cavalera a jeho tlupa udělal svým aktuálním albem opravdu dojem. Novou podobu SOULFLY v současnosti kromě Maxe tvoří výborný kytarista Marc Rizzo, bývalý baskytarista MEGADETH David Ellefson (dostal na starosti jen 4 skladby), o zbytek se pak postaral Bobby Burns (PRIMER 55) a za bicí usedl staronový Joe Nunez (nahrál 2 album SOULFLY "Primitive"). Z počátku to vypadá, že zůstalo vše při starém. Úvodní 3 skladby se nesou přesně v duchu předcházejících desek, tzn. v dusné tropické atmosféře, tvořené Maxovým vzteklým štěkáním, hustým kytarovým hřměním, hlasitými bubny a drnčící baskytarou. Opravdu zajímavé věci se začnou dít až od 5 skladby nazvané "Mars", kdy se Maxův pralesní řev pomalu zklidní, kytary přestanou řvát a začnou vybrnkávat španělské flamenco, perkuse to začnou jen tak decentně mydlit pod víkem a po čase dokonce plynule přejdou do houpavého rytmu jamajského reggae, přičemž kytara zůstane typicky latinsko-americká. No tohle! Další píseň "Moses" je zase typické ska, s neposedně poskakující rytmikou, rozvernými dechy a melodickým vokálem. Celé je to tu a tam masakrováno krátkými a zuřivými nájezdy metal-corových válečníků, ale hned se všechno zase vrátí k původnímu záměru jako by se nemetlo a tak po celou dobu trvání této schizofrenní taškařice se SOULFLY zcela bez problémů pohybují mezi těmito dvěma zcela protikladnými žánry, aniž by jim to působilo nějaké potíže. "Born Again Anarchist" je naproti tomu opět nekompromisní řežba v nejlepším duchu SOULFLY, v jejímž závěru opět převezme otěže ethno rytmika, podbarvená něčím, co zní jako xylofon(!), přičemž kytara si lítá někde ve stratosféře. Píseň "Porrada" začíná jako typická salsa. Plnokrevné latinsko-americké taneční rytmy se hbitě proplétají se skvělou flamencovou kytarou a vy už vidíte všechny ty ohnivé mulatky, jak jim sukně výří až u brady. Celá idylka se však v zápětí zvrhne v pekelný mazec. Zběsilá punková jízda sršící energií a adrenalinem, s kytarou jak požární hlásič. Závěr této drtičky kostí je už opět zcela v rytmu samby, jako na nějakém brazilském karnevalu. "In The Meantime" je podařenou cover verzí od HELMET, ovšem je vám snad už jasné, že konec této (jinak pěkně heavy mlátičky) nemůže skončit jinak, než ve stylu latinsko-americké lidové hudby, stejně jako i poslední 2 kompozice "Soulfly IV" a "Wings", v nichž vládnou subtilní perkuse, jemné kytarové tóny, měkce klouzající baskytara a dokonce náznak smyčců. A to nejhorší (nejlepší) vás ještě čeká! Jako bonus je zde na úplný závěr skvělá "cikánská" dechovka, jakou jste mohli obdivovat ve filmech Emira Kusturici. Ironie, nadhled, živočišná vášeň a nespoutaná energie, to jsou její hlavní přednosti. Děsivý venkovský šraml, který má ale větší koule, než většina rockových "tvrďáků". Pro ortodoxní fanoušky SOULFLY bude toto všechno dohromady možná přece jen velkým soustem, které jim může uvíznout v hrdle, ale podle mého názoru udělal Max jedinou rozumnou věc. Nenechal se spoutat ani omezovat žádným stupidním klišé ani žánrovými dogmaty a nahrál svobodnou, uvolněnou, sebevědomou a hudebně pestrou desku, na kterou jsem já osobně čekal už pěkně dlouho.
