RECENZE
STATIC X
Shadow Zone
WARNER MUSIC 39:27/36:00
Styl: nu-metal Stát: USA
Rok: 2003
CD: STATIC X si svými dvěma
předchozími deskami "Wisconsin Death
Trip" (99) a "Machina" (01)
vydobyli na tvrdé elektro-metalové scéně pověst
nekompromisních predátorů, před kterými si
nikdo nemůže být jistý. Smrtící koktejl brutální
elektroniky, ostrých metalových riffů, manického
řevu a drtivého tempa je vcelku oprávněně
dosadil až na samotný vrchol pyramidy, uvolněný
rozpadem FEAR FACTORY a vyměknutím STABBING
WESTWARD. Na jejich aktuálním CD "Shadow
Zone" však došlo u STATIC X k několika
výrazným změnám. Z kapely odešel její zakládající
člen, bubeník Ken Jay, který se však (v poněkud
překvapivé roli hráče na klávesové nástroje)
na nahrávání tohoto alba ještě částečně podílel.
Desku tedy pohostinsky nabubnoval Josh Freese,
který je v poslední době zdá se vyhledávaným
studiovým hráčem. Člen respektovaných A PERFECT
CIRCLE sehrál totiž stejnou úlohu např. na
aktuálním albu THE OFFSPRING - "Splinter".
Na obalu "Shadow Zone" je však uveden
už jejich současný bubeník, šlachovitý mladíček
Nick Oshird. Tou druhou změnou je pak samotná
hudba, která je oproti minulosti výrazně melodičtější.
Industriální samply a tvrdá elektronika poněkud
ustoupily do pozadí a více se prosazuje zvuk
kytar a především pak melodické vokály. Wayne
Static se snaží mnohem více zpívat než řvát,
i když ani tuto polohu úplně nezavrhnul. Baskytarista
Tony Campos sice propašoval téměř do všech
kompozic své oblíbené smrtelné chrochtání,
ale všimnete si ho, jen když tímto směrem
zaměříte svoji pozornost. Celkový zvuk desky
je tedy vyrovnanější a sevřenější, není už
tak syrový a agresivní, je propracovanější
a má pečlivější aranžmá. Nejsem si ale jist,
jestli právě toto je pro STATIC X tím nejlepším
řešením. Jejich nová, uhlazenější a značně
melodičtější poloha je totiž až nebezpečně
blízko přibližuje obecně přijímanému nu-metalovém
klišé, což jim logicky zřetelně ubírá na originalitě.
V konečném výsledku tak aktuální STATIC X
zní, jako trochu ostřejší ORGY, FILTER a nebo
PROFESSIONAL MURDER MUSIC dohromady. V některých
kompozicích jdou v tomto ohledu ještě dál
a tak skladby jako "Shadow Zone"
a nebo "Kill Your Idols" by se klidně
mohly objevit na minulé desce KORN, v "The
Only" zase slyšíte zřetelné odkazy na
DISTURBED a v závěrečné "Invincible"
dokonce zazní vokály, jako od ALICE IN CHAINS.
Mohu jen spekulovat, do jaké míry na tom všem
má podíl producent Josh Abrahams (STAIND,
ORGY, CRAZY TOWN), ale vzhledem k tomu, jaké
kapely v minulosti produkoval, je shoda více
než podezřelá. Na druhou stranu musím přiznat,
že v některých případech nese tato změna i
své ovoce. Výborně šlapající "All In
Wait", s důrazně riffující kytarou, dynamicky
pulzující rytmikou a elektronickým rachocením
v pozadí, okořeněná navíc silnou melodií s
velmi výraznými doprovodnými vokály je prostě
skvělá, podobně jako velmi emocionální píseň
"So", ze zvukového hlediska je pak
docela zajímavá i elektronicko-industriální
instrumentálka "Transmission". STATIC
X nahráli výrazně melodičtější, kompozičně
i umělecky vybroušenější album, ale ztratili
tím částečně svůj originální zvuk a schopnost
s brutální upřímností nakopat všem prdel.
Je na vás, co vám osobně víc vyhovuje.
DVD: Na začátku disku shlédnete zřejmě amatérské
záběry STATIC X z jejich počátků (1998), kdy
měl ještě basák Tony Campos bujnou kštici
až na záda a kapela původního kytaristu Koichi
Fukudu. Dále je tu rozhovor s kapelou, který
je prostříhán záznamem z loňského vystoupení
v Las Vegas, k tomu obrázky ze studia během
nahrávání nového alba a pár nechutných historek.
Dozvíte se, co by STATIC X nechtěli nikdy
změnit a také proč považují glam metalové
bubáky KISS za své alter ego.