Rock Block - rockový hudební server

RECENZE


STATIC X
Shadow Zone
WARNER MUSIC 39:27/36:00
Styl: nu-metal Stát: USA
Rok: 2003


CD: STATIC X si svými dvěma předchozími deskami "Wisconsin Death Trip" (99) a "Machina" (01) vydobyli na tvrdé elektro-metalové scéně pověst nekompromisních predátorů, před kterými si nikdo nemůže být jistý. Smrtící koktejl brutální elektroniky, ostrých metalových riffů, manického řevu a drtivého tempa je vcelku oprávněně dosadil až na samotný vrchol pyramidy, uvolněný rozpadem FEAR FACTORY a vyměknutím STABBING WESTWARD. Na jejich aktuálním CD "Shadow Zone" však došlo u STATIC X k několika výrazným změnám. Z kapely odešel její zakládající člen, bubeník Ken Jay, který se však (v poněkud překvapivé roli hráče na klávesové nástroje) na nahrávání tohoto alba ještě částečně podílel. Desku tedy pohostinsky nabubnoval Josh Freese, který je v poslední době zdá se vyhledávaným studiovým hráčem. Člen respektovaných A PERFECT CIRCLE sehrál totiž stejnou úlohu např. na aktuálním albu THE OFFSPRING - "Splinter". Na obalu "Shadow Zone" je však uveden už jejich současný bubeník, šlachovitý mladíček Nick Oshird. Tou druhou změnou je pak samotná hudba, která je oproti minulosti výrazně melodičtější. Industriální samply a tvrdá elektronika poněkud ustoupily do pozadí a více se prosazuje zvuk kytar a především pak melodické vokály. Wayne Static se snaží mnohem více zpívat než řvát, i když ani tuto polohu úplně nezavrhnul. Baskytarista Tony Campos sice propašoval téměř do všech kompozic své oblíbené smrtelné chrochtání, ale všimnete si ho, jen když tímto směrem zaměříte svoji pozornost. Celkový zvuk desky je tedy vyrovnanější a sevřenější, není už tak syrový a agresivní, je propracovanější a má pečlivější aranžmá. Nejsem si ale jist, jestli právě toto je pro STATIC X tím nejlepším řešením. Jejich nová, uhlazenější a značně melodičtější poloha je totiž až nebezpečně blízko přibližuje obecně přijímanému nu-metalovém klišé, což jim logicky zřetelně ubírá na originalitě. V konečném výsledku tak aktuální STATIC X zní, jako trochu ostřejší ORGY, FILTER a nebo PROFESSIONAL MURDER MUSIC dohromady. V některých kompozicích jdou v tomto ohledu ještě dál a tak skladby jako "Shadow Zone" a nebo "Kill Your Idols" by se klidně mohly objevit na minulé desce KORN, v "The Only" zase slyšíte zřetelné odkazy na DISTURBED a v závěrečné "Invincible" dokonce zazní vokály, jako od ALICE IN CHAINS. Mohu jen spekulovat, do jaké míry na tom všem má podíl producent Josh Abrahams (STAIND, ORGY, CRAZY TOWN), ale vzhledem k tomu, jaké kapely v minulosti produkoval, je shoda více než podezřelá. Na druhou stranu musím přiznat, že v některých případech nese tato změna i své ovoce. Výborně šlapající "All In Wait", s důrazně riffující kytarou, dynamicky pulzující rytmikou a elektronickým rachocením v pozadí, okořeněná navíc silnou melodií s velmi výraznými doprovodnými vokály je prostě skvělá, podobně jako velmi emocionální píseň "So", ze zvukového hlediska je pak docela zajímavá i elektronicko-industriální instrumentálka "Transmission". STATIC X nahráli výrazně melodičtější, kompozičně i umělecky vybroušenější album, ale ztratili tím částečně svůj originální zvuk a schopnost s brutální upřímností nakopat všem prdel. Je na vás, co vám osobně víc vyhovuje.
DVD: Na začátku disku shlédnete zřejmě amatérské záběry STATIC X z jejich počátků (1998), kdy měl ještě basák Tony Campos bujnou kštici až na záda a kapela původního kytaristu Koichi Fukudu. Dále je tu rozhovor s kapelou, který je prostříhán záznamem z loňského vystoupení v Las Vegas, k tomu obrázky ze studia během nahrávání nového alba a pár nechutných historek. Dozvíte se, co by STATIC X nechtěli nikdy změnit a také proč považují glam metalové bubáky KISS za své alter ego.


 

Mytí Oken Brno   |   Lukáš Berta   |   Linky