RECENZE
STRAPPING YOUNG LAD
The New Black
CENTURY MEDIA 42:45
Styl: epic ultra metal Stát: Kanada
Rok: 2006
To, že je bubeník Gene Hogland (ex DEATH, DARK ANGEL) zběsilé zvíře, ví dnes snad každý metalový fanoušek, ale co se děje tady, prostě nemá obdoby. Ten chlap je jak rozzuřená chobotnice, která hraje současně na 2 bubenické soupravy a navíc v tempu, proti kterému je raketový útok na Bagdád pouhou zahradní slavností. Od prvních taktů nového alba vtrhne do vašeho obýváku zničující sonická smršť, která navždy rozvrátí vaše životní hodnoty. Hudbu SYL tvoří jako vždy komplexní a perfektně zaostřený zvukový monolit, složený ze zdrcujících Hoglanových bicích, masivních kytarových riffů, tvrdé basy, rozmáchle pompézních kláves a Townsendova vokálu, který se pohybuje od nelidského řevu přes expresivní chraplák až po vzletně melodický vokál. Nadstandardní hráčské schopnosti všech zúčastněných jsou zde maximální měrou využity, aniž by přitom šlo o nějaké samoúčelné natřásání vlastního ega. Naopak. Vše je podřízeno celku a i díky tomu je výsledek tak strhující. Townshend zde naprosto excelentním způsobem propojil epickou rozmáchlost svých sólových projektů se zuřivou, maskulinní agresivitou SYL. Délka skladeb je většinou kolem 3 minut, ale děje se v nich toho tolik, že máte pocit že jsou mnohem delší. V „Antiproduct“ se dokonce objevují šokující dechy nějakého big bandu, který se zřejmým nedopatřením připletl do té válečné vřavy, ale výsledek zní oproti všem předpokladům naprosto úžasně. Dalším překvapením je skladba „Fucker“, která by se dala při troše fantazie označit za první skutečný hit SYL. Chytlavý chorus, hip-hopový rytmus (což pochopitelně berte s velkou rezervou), ženský vokál a výrazná melodická linka staví tuto píseň do pozice nejpřístupnější a nejčitelnější skladby na desce, aniž by přitom jakkoliv vybočovala z celkového konceptu. Mistrovský kousek. Velmi se mi též zamlouvá závěrečná „The New Black“, která se valí ve středním tempu, podporovaná masivními kytarovými riffy, což dohromady tvoří jakýsi epický thrash metal. Takto si možná vždycky přála znít METALLICA, ale nebylo jí to dáno. Devin Townsend se tentokrát velmi správně rozhodl nic nerozmělňovat, ale naopak vše maximálně zhustit, díky čemuž je toto album doslova SLISOVÁNO do pouhých 43 minut. Není zde nic navíc, všechno má své přesné místo i čas a když album konečně utichne, zůstane po něm takové zvláštní prázdno, která vás donutí jej znovu a znovu naplňovat.
