RECENZE
SWANS
To Be Kind
YOUN GOD/MUTE – 121:12
experimental rock USA
Rok: 2014
Po více jak třiceti letech na scéně jsou aktuální SWANS ještě lepší než dřív...až mi z toho běhá mráz po zádech! Od roku 2010 kdy Gira kapelu reformoval jedou přímo neskutečně a z obou předchozích desek „My Father Will Guide Me Up a Rope to the Sky“ a „The Seer“ jsem pořád ještě na větvi a přitom aktuální „To Be Kind“ jde v tomto směru dokonce ještě dál. Někdo při poslechu SWANS mluví o jisté náročnosti či dokonce nepříjemných pocitech...to nemohu potvrdit. U mě po celou dobu převládal spíše lehký úžas a fascinace nad tím, jak komplexní, emocionálně silní, hudebně kontinuální a přesto v každém okamžiku překvapiví dokáží současní SWANS být. Podobně jako NEUROSIS dosahují stejné intenzity a komplexní celistvosti výrazu, jen na to každý jde trochu jinými prostředky. Hudba SWANS je velmi fyzická, emocionálně silná, vytvářející si svou vlastní žánrovou a především kvalitativní kategorii. Přes pečlivě zaranžované a do detailu propracované kompozice je zde pořád značný prostor pro improvizaci, která je tak důležitá na jejich koncertech. Je úžasné sledovat, s jakou detailní úporností a fascinující trpělivostí, krůček po krůčku, notu za notou téměř nepozorovaně budují pomalu houstnoucí atmosféru, až si nakonec s překvapením uvědomíte, že jste uprostřed divokého tornáda, které s vámi neurvale smýká jako s hadrovou panenkou. „To Be Kind“ je silně návykové album, které mám tendenci točit pořád dokola. A přitom je úplně jedno v jakém rozpoložení se vnořím do oceánu pocitů a nálad...výsledek je totiž vždy stejný. Ten magický svět si mě sám vtáhne do svých útrob a záleží jen na mě, s jakými zážitky se z něj nakonec vynořím. Středobodem alba je bezpochyby impozantní, více jak půl hodiny trvající epos „Bring The Sun/Toussaint L´Overture“, jehož některé pasáže mi připomněly psychedelické zaklínání raných THE DOORS, kteří také stále dokola opakovali jeden motiv, nad nímž Jim Morrison blouznil své halucinogenní texty. Jenže Gira nebyl ani jako teenager žádný bláhový poeta, natož ve zralém věku šedesáti let, takže i dnes jsou jeho texty pořád stejně břitké jako dřív, jen s tím rozdílem, že se v nich oproti minulosti objevuje podstatně častěji slovo „láska“. Mysteriózní, hypnotická, expanzivní, často abstraktní, někdy zase mrazivě konkrétní...to a ještě mnohem víc je deska „To Be Kind“. SWANS na ní kráčí svou vlastní, dosud neprobádanou cestou a oddaně následujíc svého principála. Kam po ní nakonec dokáží dojít, neví podle mě ani oni sami. Ale kdo by se o to staral....
